Biely lotos - Série 1

HBO se opět vytasilo s parádním výtvorem. Bílý lotos se může na první pohled jevit jako všední vztahové drama, ale to se nenechte zmást. Zprvu je důležité říct, že seriál sází zejména na skvělý audiovizuál, který celkový zážitek posouvá do úplně odlišných sfér. Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného od takového gigantu jako HBO? Já osobně ne. Celý ten satirický nádech, tolik černohumorna, to jsem dlouho v kinematografii nezaznamenal. Každá jednotlivá postava něčím vyčnívala z davu. Pokud bych měl z tak rozmanitého množství charakterů vybrat pouze jeden, vybírám majitele hotelu Armanda. Murray Bartlett totiž předvedl naprosto fenomenální výkon, to, jak se v něm postupně čím dál tím více vařila krev, to dokázal zahrát s bravurou. Jinak vše postupně graduje k zakončení, které má čím překvapit. Na druhou sérii se těším. Kvalitka. Za mě dávám 8/10 (06.02.2023)

// Fenomenální společenská sonda, možná dokonce i vtipnější a ostřejší než letošní Trojúhelník smutku, byť bez jedné teď už asi legendární lodní sekvence. Mike White si tady vzal v průběhu jednoho týdne v exotickém rezortu na paškál všechno od milostných vztahů, přes ty rodinné, kamarádské, až po ty třídní. Vznikla tak fantastická satirická mozaika s neuvěřitelným množstvím postřehů, které se doslova trefují do černého. Opravdu geniální záležitost z toho ale dělá propojení s hudbou a střih, kdy se z už tak parádně nevyzpytatelného dramatu stává ještě navíc extrémně napínavý thriller. Normálně smekám a všechna čest. HBO je prostě jinde. 10/10 (10.11.2022)

Jsem nadšeným konzumentem quality TV a i když dokážu ocenit projekty vizuálně vybroušené (Wednesday), šokující a plné zvratů (American Horror Story) či prostě jen fakt cool (Peaky Blinders), stejně mám asi vůbec nejradši neobyčejně obyčejné seriály jako je The White Lotus. Dávají mi naději, že stále platí, že dobrý scénář je nad všechny počítačové triky a kaskadérské kousky světa. Od první chvíle, kdy za zvuku bubnů připlouvá loď plná rozmazlených amerických turistů na Havaj, tušíme, že za všemi těmi úsměvy a procedurami v hotelovém spa se skrývá něco mnohem temnějšího. Díky bohu (či spíše díky geniálnímu Mikeu Whiteovi) se ale seriál nevyvine ad absurdum ala Stepfordské paničky. Nespadne do grotesky, thrilleru či detektivky, i když kolem všech těchto žánrů krouží. Všechny ale zároveň převrací - co se týká detektivky, nehledáme vraha, ale oběť (hned na začátku se dozvíme, že někdo v letovisku zemřel, až do konce ale nevíme kdo). Thrillerem nemusí být jen to, že vás drží psychopat s pistolí u hlavy jako rukojmí - může to být neočekávaný příjezd tchyně na líbánky a kradmé pohledy u stolu, podbarvené napínavou hudbou. Drobné příhody Armonda, manažera hotelu, jsou sice neuvěřitelně legrační, až groteskní, ale přitom pod povrchem strašně smutné, navíc s tragickými následky. Scénář sice staví na určitých klišé ("zlí boháči" co se s koktejlem v ruce baví na ukázce "tradičních havajských tanců", čímž v podstatě vykořisťují původní obyvatelstvo), ale zároveň se nebojí věci problematizovat a relativizovat. Havajan, jeden z mála skutečných sympaťáků, krade v hotelu. Nesnesitelný Shane dochází k velkému prozření a možná se stane výrazně lepším člověkem. Rodinná debata, která hrozí sklouznout do feministického lobbování, se nečekaně promění v obranu bílých heterosexuálních mužů. Téma k zamyšlení poskytuje i otec rodiny Mark, když provádí jakousi obhajobu naruby a zastává se naopak bohatých klientů - "Co máme dělat? Máme se cítit špatně, že máme peníze? Nemáme vůbec jezdit na dovolenou? Není snad normální, že každý chce být chvíli šťastný?" Scénář zkrátka vždy uhne trochu jinam než čekáte. A díky fantastické hudbě vás neustále zanechává ve zvláštním napětí, co se stane dál - i když třeba jen rodina večeří u stolu. Všichni z letoviska odjíždějí proměnění, všichni došli nějaké formy prozření. Seriál Bílý Lotos zkrátka scénářem přesahuje pouhou zábavu k večeři. Může se srovnávat s velkými díly dramatické literatury. Boháči, co se nudí v letovisku, plácají zdánlivě o ničem, ale přitom narážejí na smysl života a jiná zásadní témata. Nepřipomíná vám to například Antona Čechova? (13.08.2023)

Budiž zmíněno, že Mark White už napsal jeden brilantní scénář na stejné téma a s velmi podobným nenápadným, byť stejně silným kouzlem a vyzněním, a to k těžce nedoceněnému filmovému skvostu Večeře s Beatriz (moje recenze). V něm se stejně jako zde naprosto bez dramatu, bez skutečného střetu, odehrává klidné míjení dvou protisměrných proudů lidství: obranného sobectví boháčů a mocipánů a bezbranného přirozeného soucitu, pokory a napojení těch nesobeckých, jenže zatímco v Beatriz byl ještě dán dostatek prostoru oběma silám a jejich moci a bezmoci a poetickému vyústění vévodil tichý žal, zde už nás režisér noří výhradně do konejšivé lázně mocné existence boháčů s jejich líbeznými starostmi a zájmy a opájí nás jejich téměř virtuózním talentem bohorovně ignorovat všechno, čemu je - i v přímém důsledku jejich činů - ubližováno a co je tragicky ničeno. Díváme se, jak se zkázonosné dopady chování a jednání mocných a bohatých automaticky, samosebou retušují, jak do jejich světa nepronikají, jak jsou vědomí o nich dokonale vymazávána různými obrannými mechanismy dřív, než by k nim mohla proniknout... Ti, kterým na něčem záleží, právě proto prohrávají, slábnou a jsou splachováni do nebytí s postupnou destrukcí všeho. Ale zkázy se odehrávají někde jinde, nekonečně daleko, v paralelním vesmíru, mimo pozornost a svět bohatých, nepředmětné, a pokud je bohatí nevidí a neslyší, tedy stejně jako onen pověstný pád stromu v prázdném lese v jejich světě ani neexistují. To jen my někteří slyšíme na pozadí hlasitého a barevného ráje uměle uspokojených potřeb těch nejbohatších hroutit se, tříštit a praskat v kostech lidské životy a naděje, včetně svých vlastních, stejně jako tající ledovce. (S O. na B12.) *~ (05.01.2023)

Tvůrce Mike White zaslouží pochvalu i poklonu, tohle je trefa do černého a využívá k tomu vše, co mi sedí,  satiru, černý humor, pichlavý kritický osten a závěrečné vyznění s hořkostí v podstatě až k pláči... Nastoupila jsem zcela nepřipravená, ovšem hned po prvním dílu jsem měla naladěno a vtáhlo mě to mocnou silou, nedokázala jsem od toho odejít... Všechny postavy jsou svým způsobem zajímavé, některé parádně odporné, jiné k politování, nejvíce mě zaujala Belinda a zcela pochopitelně Armond... Skvěle natočené, úchvatně zahrané, krásně napsané.. Věcička k zastavení a zamyšlení.. (03.06.2023)