Strašenie

Uff! Uběhlo téměř půl století od natočení tohoto filmu a stále má čím vyděsit. Ba nejen to. Strašení je mimořádně kvalitní psychologické drama. Ty sžíravé vnitřní monology hlavní představitelky. A vizualní stránka? Absolutně dokonalá. Strašidelný dům z Psycha se tomuto nemůže rovnat. Znázornění "Hill Haunting" předčí i skvělé kulisy starých Frankensteinů s Karloffem a to už je co říct. Práce s kamerou, stíny a hudbou je vyjímečná. Už jen úvodní představovací scéna zlé minulosti domu je dokonalá. A pak scény ze schodiště nebo dobívání se ducha přes zavřené vydouvající se dveře. The Haunting je vrcholem svého subžánru a naprostá nutnost pro fanoušky hororů. (01.01.2007)

Pri sledovaní tohto atmosferického starého hororu ma napadla jedna vec a to tá, že máloktorý film sa uberá zlatou strednou cestou. Zatiaľ čo súčasné horory sa utápajú v povrchnej krvilačnosti bez štipky príbehu a emócií, tak staré horory sa podriaďovali dobovým konvenciám, nadprirodzených tajuplných dejov sa dotýkali len náznakovo a veľakrát víťazila prehnaná dialogizácia. Strašenie možno prirovnať k Hitchcockovmu Psychu - obom týmto skvostom uberá tempo prílišná ukecanosť postáv a postavy detailne vysvetľujú aj to, čo si divák dokáže domyslieť aj sám - považovali divákov v minulom storočí snáď za intelektuálne nespôsobilých?! Psycho vo mne vďaka kultovým scénam zarezonovalo o niečo viac, ale Strašenie je v niektorých pasážach desivejšie a odvážnejšie. Gotický zámok, sugestívne zafarbenie a komorná strašidelná atmosféra sa postarali o vynikajúci filmový zážitok. Jednu hviezdu strhávam len za príšerne hysterickú Julie Harris, ktorú si v scenári mohli odpustiť. (22.10.2011)

Originální verze hororu, ktrerý později zremakoval Jan de Bont pod názvem "Zámek hrůzy". Vzheldem k době vzniku nemůže divák očekávat okázalé efekty a tvůrci straší různými zvuky a hlavně tím, že není nic vidět. Pár scén je opravdu strašidelných a zvuky i kamera jsou na výborné úrovni ale celkově mi to přišlo příliš zdlouhavé a tím pádem docela nudné. (01.07.2009)

Vystrašit diváka snad chtěli už hned první filmem i bratři Lumiérové. Od té doby se to s filmem táhne a každou filmovou dekádu určuje, kam až byl film se strašením schopný zajít. U filmu Strašení jsem na ono strašení byl opravdu hodně zvědavý. Námět byl více než dobrý. Je ale vidět, že už jsme v naprosto jiné době, protože to, co se tady odehrává mělo se strašením pramálo společného, leč atmosféra nebyla vůbec špatná. Jen škoda, že hlavní postava byla strašně afektovaná a profesor barákem korzoval, jak kdyby mu byly všichni duchové domu u prdele. (08.04.2016)

„Ten dom stojí na kopci desiatky rokov a pokojne ďalšie desiatky stáť môže.“ Úchvatná hororová atmosféra s troška slabším (teoreticky) scenárom, ktorú na jedno z najukážkovejších diel hororového pod-žánru ghost house vyťahuje krásny fakt, aké je to celé vážne. Seriózne, „psychologické“ herecké výkony, chuť naozaj strašiť (a nie strápňovať sa tupými lakačkami, kedy zrazu zvrieskne hudba), temný záver a špičková detailná „technická“ práca (nádherne zariadený, obrovský dom, ktorý je de facto titulnou postavou). Tento film je veľmi nepríjemný (v dobrom) a jeho čierno-biela krása dodnes berie dych. Už v desivom prológu je naakumulovanej toľko hororovej atmosféry, že väčšina žánrových konkurentov bledne závisťou. (04.12.2006)