Réžia:
Joachim TrierKamera:
Kasper TuxenHudba:
Ola FløttumHrajú:
Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya, Vidar Sandem, Olav Stubberud, Gisle Tveito (viac)Obsahy(1)
Čoskoro tridsaťročná Julie stále hľadá svoje miesto vo svete a experimentuje, zatiaľ čo jej starší priateľ Aksel by sa rád usadil a začal novú životnú etapu. Veci sa skomplikujú, keď zvedavá Julia prenikne na večierok, na ktorom stretne mladého a okúzľujúceho Eivinda… Film na pomedzí drámy a komédie rozpráva vtipne, pravdivo a s citom o vzťahoch a živote v čase, keď môžeme mať takmer nekonečné možnosti, a napriek tomu si pripadať ako najhorší človek na svete. (ASFK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (243)
Člověk stále přemýšlí, porovnává a hodnotí. Celý život něčeho lituje nebo něco hledá a přitom si neužívá ty silné okamžiky přítomnosti, které jednou nebudou. Hlavní postava chce od života něco víc a přesto zažívá běžný život a proti němu chce nějak bojovat. Zažívá krásné chvíle o kterých ještě neví, že jsou krásné. Potká smrt, lásku, tragédii a nakonec je vděčná, za obyčejnou přítomnost. Konfrontace se smrtí najednou dodávají životní pomíjivosti zcela jinou váhu. Silné, dojemné, přítomné. ()
Epizodická struktura filmu o dvanácti kapitolách, prologu a epilogu filmu svědčí zejména v úvodní části, kde se vše odehrává s lehkostí romantické komedie. Jenže problematičtější se stává v závěru, kde dojde na opravdu vážná témata, až divák trochu přemýšlí, jak jsme se sem vlastně dostali. Ke konci to prostě funguje jako pop song na vážné téma. Pod tou líbivou melodií člověk nevěnuje obsahu pozornost. Naštěstí to všechno táhnou skvělí herci, zejména představitelé Julie, Aksela a Eivinda. Celkově velmi povedený film, jehož závěr mě ovšem nedokázal chytit za srdce. ()
Dramédia, ktorá má slušný nábeh na úspech, ale vo finále to zas až také terno bohužiaľ nebolo. Julie mi prišla ako nejaká psychicky nestála ženuška, ktorá sama nevie, čo vlastne chce. A tak balansuje medzi sympatiou k Akselovi a následne Eivindovi. Schválne vravím, že sympatiou, lebo toto z jej strany rozhodne Láska nebola. Herecké výkony boli super, akurát ten scenár mi prišiel v konečnom dôsledku taký... akoby tomu niečo proste chýbalo. Ale aspoň na tie 3* to určite bolo. Ale vzhľadom na vysoké hodnotenia som čakal niečo oveľa lepšie. ()
Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení. ()
Taková norská Amélie z Montmartru pro publikum 16+. The Worst Person in the World je v mnoha ohledech jedno z nejzajímavějších a nejlépe napsaných romantických dramat poslední doby. Sice se to nevyhýbá určitým klišé, ale zase s tím umí dost dobře pracovat. Vlastně bych řekl, že ten film se především hodí pro pozdní dvacátníky (případně brzké třicátníky) bez dětí, kteří ještě stále se svým životem trochu experimentují, trošku se hledají, plus začínají mít onu menší depku z oné přibližující se životní hranice, jež určuje, zda se dá člověk ještě považovat za "mladého". Joachim Trier tak ve filmu mimo jiné zkoumá i onu absolutní nevyzpytatelnost lásky, co nás občas přinutí dělat věci, kvůli kterým si opravdu připadáme, jako ta nejhorší osoba na světě. A to i přes ono přesvědčení, že děláme dobrou a správnou věc. Výsledkem je tak velice milý film, který má hodně silnou první a druhou třetinu, ale v té závěrečné strašně ubere na plynu a zesentimentální, což mu vlastně hodně uškodí. A přitom to po většinu času jelo tak krásně. Obzvlášť "podváděcí" scéna na cizí párty byla kouzelná. A hlavní představitelka snad ani nemohla být vybrána lépe. Rozhodně velice slušný kandidát na Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. Průměrné 4* ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (3)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Nórsku a Švédsku. (MikaelSVK)
- Zástupcovia Nórska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 94. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2022. (MikaelSVK)
- V kapitole 11 Aksel (Anders Danielsen Lie) spomína filmy Kmotor II (1974) a Psie popoludnie (1975), ktoré by si opäť rád pozrel. (BOURQUE)
Reklama