Obludy

Zrůdy vs zrůdy. Je úžasný jak v roce 32 někdo natočí film s tak nadčasovym smyslem. Jako horor bych to moc neviděl, ale to možná v dnešní době. V době vzniku to muselo bejt něco neuvěřitelnýho. Z těch tzv. zrůd vycházelo něco mrazivě děsivýho a zárověn něco láskyplnýho. Skvělá atmosféra, škoda že neni ta původní delší verze. (13.09.2009)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)

Velice prostý a tezovitý film s jednoznačně danými charaktery, ale Browning si i přesto zaslouží maximální uznání za (na tehdejší dobu) perfektní filmařinu a hlavně za tu odvahu natočit něco takového a takovým způsobem (mám na mysli především ono obsazení skutečně znetvořených lidí) v první polovině 30. let - vždyť i dnes, na začátku 21. století, ten film působí místy opravdu šokujícím dojmem, a to aniž by se nějak očividně šokovat snažil! Takové nevšední a obdivuhodné tvůrčí jednání prostě nedokážu neocenit... 80 % (04.04.2008)

Tod Browning ako rozprávač exceluje. Presným psychologickým štetcom nám predstavuje handicapované bytosti ako ľudí, ktorí dokážu ľúbiť, túžiť, snívať i žiarliť. A v ich stavaní do konfliktu so zdravými ľuďmi, ktorí sú tu tými pravými “freaks”, rozprávačsky víťazí. Ale to sú iba kúsky zo skladačky, ktorá ako celok predsa len nemá plnohodnotný filmový dopad na diváka, túžiaceho aj po niečom viac, než iba vidieť dovtedy nevidené (napríklad bezrukého, beznohého mrzáka zapaľujúc si cigaretu). Zápletka je pomerne banálna, s ľahkým resumé. A okrem nutného uznania Browningovej odvahy natočiť niečo také v 30. rokoch dvadsiateho storočia, zanecháva iba neobvyklú skúsenosť a námet na krátku diskusiu. Preto nedávam najvyššie hodnotenie. (20.04.2003)

Principál Browning po Draculovi, Alonzovi a dalších stvůrách přivádí do písku své manéže tentokrát celé panoptikum zrůd - s hodně ironickou tečkou, že největší zrůdou je tu zdravá kráska. Ačkoli nijak netrpím předsudky vůči komukoli (no, snad až na fanoušky Realu Madrid :-) ), nebylo mi z tohoto filmu dobře po těle, zvlášť z jeho druhé poloviny, kdy se bezrucí, beznozí a jinak zpotvoření pitoreskní trpaslíci a jiné hříčky přírody plíží tmou mezi maringotkami. Snad jen škoda, že finále, kdy se Cleopatra zoufale snaží před nimi uniknout, bylo málo vygradované, spíš jen tak lehce načrtnuté, dokážu si představit údernější scénu. Pointa je možná očekávaná, ale proměna ruské tygřice Baclanové v to, čím beztak byla, tedy "jednu z nich", na mě dopadlo jako rána Herkulovou pěstí. Není mnoho filmů černobílého období, které v člověku zachovají takovou nepříjemnou mrazivou stopu. A Freaks jsou na prvním místě. (20.07.2013)