Tvorcovia:
Russell T. DaviesRéžia:
Peter HoarScenár:
Russell T. DaviesKamera:
David KatznelsonHudba:
Murray GoldHrajú:
Olly Alexander, Lydia West, Nathaniel Curtis, Callum Scott Howells, Omari Douglas, Neil Ashton, Michelle Greenidge, Graham Parrington, Debra Baker (viac)Epizódy(5)
Obsahy(1)
Je rok 1981, začátek nového desetiletí a Ritchie (Olly Alexander), Roscoe (Omari Douglas) a Colin (Callum Scott Howells) začínají nový život v Londýně. Mladé homosexuály, kteří se zpočátku vůbec neznají, a jejich nejlepší kamarádku Jill (Lydia Westová) svede osud dohromady a oni brzy začnou navzájem sdílet svá dobrodružství. Světem se však šíří nový virus a životy našich hrdinů jsou vystaveny zkoušce, jakou si nikdy nedovedli představit. Desetiletí ubíhají a oni dospívají ve stínu AIDS, odhodláni žít a milovat vášnivěji než kdy dřív. (HBO Europe)
(viac)Recenzie používateľa Stanislaus k tomuto seriálu (1)
Bol by to hriech (2021)
Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. ()