Cizinec

Myslete si co chcete,ale Cizinec je můj Občan Kane.Zatím nejlepší Wellesův film,co jsem viděl,narozdíl od Kanea a Ambersonových,kde se režisér snažil vylíčit příběh,který by jindy vystačil na hodně dlouhý seriál,je totiž Cizinec mnohem sevřenější,jednodušší a tím pádem i napínavější.Při tom všem se neztratil Wellesův cit pro atmosféru a dechberoucí obrazové kompozice,ty režijní vychytávky mě bavily samy o sobě a určitě se na film někdy podívám znova.Na začátku nás nechá s klidem sledovat postavu,vylíčí její motivace a charakter,aby nás pak obratem otočil někam úplně jinam a odhalil pravou zápletku filmu,která nakonec není nijak vynalézavá,ale funguje stoprocentně.Sám Orson pak jednoznačně dominuje i hereckému obsazení,dokázal dokonale vystihnout hranici mezi charismatem a odporností.Závěr s hodinami je pak přímo ikonický a správně vygradovaný.Cizinec je velmi kvalitní poválečný noir se skvělou atmosférou.Trvalo mi dva filmy,než jsem se na Wellesův režijní styl správně naladil,ale tady se to povedlo dokonale.Možná je potřeba si nejdřív pár jeho filmů nakoukat a pak si je pouštět znova.Já to zkusím,možná pak pořádně ocením i ty předchozí. 90 % (07.09.2010)

Po skvělých Báječných Ambersonových (nebo báječných Skvělých Ambersonových), které jsem viděla nedávno, mě Cizinec tolik nenadchl, chvílemi jsem se nudila a Orsonovy režijní fígle tady byly, ale jaksi na mě nefungovaly. Jako herec byl dobrý, ale nelíbil se mi představitel detektiva. Manželka byla velmi krásná, ale herecky dost slabá a téma nebylo uchopeno tak, aby člověka nějak hlouběji zasáhlo. Přesto na svou dobu je to opět film, který je dobré vidět. (07.09.2010)

Napínavý poválečný thriller s hutnou atmosférou. Cizinec je mimo jiné zajímavý i tím, že hlavní postavou je zde nacistický zločinec, kterého představuje ďábelský Orson Welles. Herecké výkony a režie představují hlavní kvality filmu, o něco hůře je na tom scénář, který si na pár místech vypomáhá náhodou a ne zcela logickým chováním postav. 7/10 (02.04.2009)

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne. (05.10.2009)

Štúdiová záležitosť. Ale bola to asi jediná cesta, ako mohol Welles presvedčiť produkciu komerčným úspechom. Vôbec sa teda nečudujem, že sám tento film nemal v láske. Ide o klasicky hitchcockovsky rozostavanú zápletku, ale Welles nie je Hitchcock. Dominoval vlastnou štýlotvorbou : osobitý orsonovský koncept s absolútne voľnými rukami, kamerové nájazdy, svetlá a tiene, charaktery postáv v kontraste, zamotanosť, ponurosť. Ak teda po 45-tich minútach začne The Stranger fungovať na báze stereotypu a keď pod povrchom nejestvuje jediný moment prekvapenia, výsledok nepoteší. Teda fanúšikov Orsona Wellesa, pre ostatných, ktorí majú radšej jednoduchšie trilery s veľmi prehľadnou kostrou rozprávania a prívetivých zápletiek s vyššou trpezlivosťou - slasť. (20.08.2014)