Cizinec

Napínavý poválečný thriller s hutnou atmosférou. Cizinec je mimo jiné zajímavý i tím, že hlavní postavou je zde nacistický zločinec, kterého představuje ďábelský Orson Welles. Herecké výkony a režie představují hlavní kvality filmu, o něco hůře je na tom scénář, který si na pár místech vypomáhá náhodou a ne zcela logickým chováním postav. 7/10 (02.04.2009)

Welles je jako režisér podvratný, až cynický, jako padouch slizký. A o morálce Američanů, kteří bez mrknutí oka začnou lynčovat hada, dosud vyhřívaného na prsou, si myslí svoje. Nepřítel nečíhá „tam někde“, obědvá u vašeho stolu. Jak pak lidé mají mít hezké sny, Orsone, ty škodolibý parchante? 80% Zajímavé komentáře: Radek99, EdaS, Radko, marlon (03.09.2011)

Fabule Cizince je sice malinko banální, ale se stylistickými prostředky žánru noir si režisér opravdu pohrál. Nápadité kompozice světla a stínu a perfektní práce s kamerou a mizanscénou ukazují lépe než slavný Občan Kane, jaký génius ve Wellesovi dřímal. Zajímavé je, že oproti klasickém detektivnímu schématu filmů noir známe vraha prakticky od začátku. To ale nebrání budování stupňujícího se napětí ve jménu nejlepších Hitchcockových filmů. Jako diváci jsme udržováni v očekávání, kdy se smyčka okolo Kindlerova krku utáhne. (18.01.2011)

Štúdiová záležitosť. Ale bola to asi jediná cesta, ako mohol Welles presvedčiť produkciu komerčným úspechom. Vôbec sa teda nečudujem, že sám tento film nemal v láske. Ide o klasicky hitchcockovsky rozostavanú zápletku, ale Welles nie je Hitchcock. Dominoval vlastnou štýlotvorbou : osobitý orsonovský koncept s absolútne voľnými rukami, kamerové nájazdy, svetlá a tiene, charaktery postáv v kontraste, zamotanosť, ponurosť. Ak teda po 45-tich minútach začne The Stranger fungovať na báze stereotypu a keď pod povrchom nejestvuje jediný moment prekvapenia, výsledok nepoteší. Teda fanúšikov Orsona Wellesa, pre ostatných, ktorí majú radšej jednoduchšie trilery s veľmi prehľadnou kostrou rozprávania a prívetivých zápletiek s vyššou trpezlivosťou - slasť. (20.08.2014)

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)