V zajatí zla

Škoda, že zlo je fyzickými schopnostmi a pohyby natolik vytržené z reality, přičemž film se v ní jinak snaží pevně držet. A škoda všech těch divných a nedomyšlených momentů v chování postav či vůbec jejich zasazení do průběhu scén. Protože jinak tato “holka pod schody z Holdenfieldu” velice zajímavě nakládá s žánrovými klišé, umí překvapit a taky potěšit delikátními kameramanskými, střihovými i soundtrackovými lahůdkami. (06.11.2023)

Čakal som adepta na jeden z najlepších hororov roku, dostal som mysterióznu nudu. Nestáva sa často, žeby som nejaký film preskakoval, ale tu som inak nemohol. Okrem niekoľkých atmosférických záberov a hudby tu nebolo nič, čo by udržalo moju pozornosť. A nejde ani tak o individuálny problém, ako skôr o to, že je to proste zlé. V tomto roku vyšlo veľa lepších hororov a tento oproti ním nevyniká v ničom. Možno len v tom, že sa v ňom dejú divné veci, ale film môže byť divný aj bez toho, že by bol debilný. A Cobweb debilný je. (28.12.2023)

Tak takhle vydatný a hutný mix žánrů tady dlouho nebyl a udělat jej někdo byť jen trochu jinak, nebál bych se udělit filmu “odpad” s nevěřícným kroutěním hlavou nad tím, jak někoho může napadnout mixovat zrovna tyhle žánry. On je ale tvůrčí tým za Cobwebem dostatečně zručný a doručil totální šílenost, která je v první polovině depresivní psycho o podivínské rodině a její zvláštní a tvrdé výchově syna, jež se v další polovině zvrnte do krvavého bodycount násilného hororu s perfektními prvky fantasy. Kamera je precizní, úhly a záběry oslní, práce s napětím a hudebním podkresem dělá obrovskou práci a drží diváka v neustálé tenzi a strachu a když se film v půlce žánrově přehoupne, působí to vlastně celkem přirozeně a sakra působivě. Až do posledních 10 minut jsem byl přesvědčen o plné pětipalbě a návštěvě opětovné kinoprojekce po dnešní domácí premiéře, ale ten závěr působí strašně neuspokojivě a dost kazí veškeré budování před ním, které tak výrazně vyšumělo do ztracena… (16.08.2023)

Naprosto nekompetentní vyprávění příběhu, které se sice ambiciózně snaží dlouho žonglovat s tím, kdo je tady vlastně ten padouch, ale zároveň by zjevně nebylo schopný věrohodně odvyprávět ani ten nejjednodušší zápletku o tom, jak se jde od A do B. Vzhledem ještě k dost tristním hereckým výkonům zbývá u Cobweb k nějaké satisfakci snad jen to, že některá vizuální hororová klišé si rádi občas prostě jen tak pro radost zopakujete. Tady jsou totiž skoro všechna. (09.11.2023)

Dokáže utrhnout člověku hlavu, ale přeprat se v pohodě nechá. Kašlu na logiku, jsem upřímně i docela rád za závěrečnou akčnější dvacetiminutovku, protože nejde do nekonečna něco stále budovat a pak nic nepředstavit. Každopádně Peterovi rodiče by mohli směle kandidovat na rodiče roku v kategorii Velmi divní. 60% (28.08.2023)