Srdce je osamělý lovec

Fantasticky namíchaný příběh emocemi a nevyřčenými pravdami. Neuvěřitelně lidský film o strastech dobré duše a přátelství. Fyzicky handicapovaný John Singer (Alan Arkin) se svou touhou po štěstí a rozdáváním dobra možná maličko balancoval na hranici sentimentality, ale přesto vše byl jinak úžasný. Jeho filmové proměny nemají v herectví obdoby. Ve filmu http://www.csfd.cz/film/19222-cekej-do-tmy/ vložil tolik děsu, že z něj šla hrůza a tady zase fůru čiré ušlechtilosti. Pokud oba filmy seženete, tak si je rozhodně nenechte ujít. (01.05.2011)

Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! (21.04.2013)

Hukot; těkavá tendence (roz)trhnout se, je po tomhle filmu ještě větší! Singer je takový menší borec, neboť příliš dává, nic nedostává. Je hluchoněmý, u něj však nepodstatná bariéra. Netrpí, jeho duše je ryzí. Jeho kámoš, taky řízek, je oporou, ale naději chová v pišingrech. A motouz je stabilní!? Ano; chvíli je hlava v oblacích, nenáleží tělu, jenže akce vede k reakci a ta vede k ublížení, či trestu. Kolikrát za den se člověk promění, převlékne se do nálad, obelže svět, kolikrát za den je člověk dobrým člověkem?.... mezi všemi těmi současnými pseudomachry je pan Singer zjevení. Beztrestně našel úkryt v sobě samém, osamocen. A je to mžik, než film exploduje. Strhne diváka, svět, vytvoří černou díru a nehmatatelnou jizvu v hlavě, tiché tornádo. A já -bože, fakt, že jo!- řval:" nikdy nepromluvím!" Úžasný film! (03.04.2011)

Krásný, smutný film z doby kdy v jižních části USA doznívala rasová otázka. Alespoň mi tedy přišlo, že film natočený v roce 1968 je aktuální reflexí situace v zemi. Alan Arkin jako kouzelný muž, jehož grimasy, gesta a úsměv jsou zárukou jistoty, čestnosti a ryzího charakteru. Z dále vykreslených postav zaujme černošský doktor, dabovaný Soběslavem Sejkem, a mladičká Sondra Locke, jejíž první milostná dobrodružství sledujeme docela zblízka. Nejlepší přítel pana Singera se jmenoval Spiros Antonapoulos. (20.07.2023)

Sentimentální melodrama je jako karetní hra, která se dá hrát buď poctivě s náhodně rozdanými kartami a nejistým vítězstvím, nebo nepoctivě s vysokými kartami, připravenými ve všech rukávech, nohavicích a za klopami saka. Nejsem si jistý, zda byla na sebe Carson McCullers, autorka bestselleru Srdce je osamělý lovec, hrdá, když čtenáře obehrála s tolika trumfy. Hluchoněmý hlavní hrdina, rasismus, chudoba, rakovina, duševní choroba, fatální fyzické zranění, nedobrovolně předčasné dospění hrdinky, alkoholismus, nezaměstnanost, to všechno jsou vysoké karty, s nimiž rozumný autor spíše šetří, aby nebyl obviněn ze švindlu. Film podle knihy, která toto vše obsahuje, balancuje na provaze, napnutém mezi skeptickým realismem a limonádovou naivitou. To, že se na něm s minimem zaváhání udržel, je malý zázrak. Stačilo málo. Kdybych si jako podkres některých scén představil třeba exaltovanou hudbu z žánrově spřízněného Love Story nebo v hlavních rolích slavnější herce se zlozvykem hrát "oscarově", viděl bych typickou instantní ždímačku na dojetí, jakých se točí každoročně tucty. Ale tento film nějakým nepochopitelným způsobem funguje a zejména Alan Arkin ho může počítat mezi zdařilé položky své filmografie, rovnocenné všem ostatním. 80% (16.02.2011)