Ukradnutá hranica

Dva roky po válce a filmaři zfilmovali tenkrát hodně ožehavé téma mnichovské zrady. Uloupená hranice se odehrává v září 1938, kdy bylo napětí v pohraničních oblastech mezi našimi vojáky a sudetskými Němci hodně vyhrocené. Film ukazuje právě problémy a potyčky mezi oběma tábory. Z děje je cítit sklíčená atmosféra tehdejší doby, Jiří Weiss to dokázal natočit realisticky a je dobře, že tento film vznikl ještě před rokem 1948, protože v něm není žádná propaganda, soustředí se pouze na pocity a následné reakce statečných mužů, kteří se i přes všechny okolnosti nechtěli vzdát a chtěli bojovat. Příběh mi ale přišel místami trošičku nudný. Přesto je to snímek, který by neměl být zapomenut. Silný 3 hvězdy. (03.05.2011)

Odezva na vynikající Weissův film je pochopitelná a jen zrcadlí lesk a zejména bídu polistopadové výuky dějepisu. Reportážní styl filmu byl pro tehdejší válečnou tvorbu nejen českou příznačný, a mnoho scén, dnes působících nepochopitelným nebo přepjatým dojmem, je naprosto hodnověrných. Přes čtvrtstoletou propast toto dílo souzní s poselstvím Vávrových DNŮ ZRADY. V náznacích - ale opravdu v náznacích - se tu projevuje mj. cenzurní působení Kopeckého ministerstva kultury a informací. Přesto Weiss dokázal zachytit i přesahové momenty vyhrocené situace a právě reportážními postupy zachytit takřka dokumentárně vzrušenou a stále více bouřlivou situaci našich a německých demokratických hraničářů (nikoliv Sudeťanů nebo sudeťáků). Film je vlastně jakýmsi zrcadlovým odrazem zdůvodnění končícího transferu německočeského obyvatelstva z pohraničních území. Vzdor, který zaznívá z jeho závěru, skutečně existoval; byl pružinou, která měla dát, dávala - a dala - naší domácí i zahraniční akci potřebný potenciál i elán. Bez ní - a bez prezidenta Beneše - by naše byť oktrojované osvobození zůstalo v říši snů. A naše státnost s ním. (24.08.2007)

Uloupená hranice je film poplatný době vzniku a stavu tehdejší společnosti. Vychází vstříc frustraci z mnichovského zmrzačení republiky a následné okupace a reflektuje dobu, kdy liberální svobody musely ustoupit pod tlakem národoveckých vášní a autoritativních levičáckých požadavků. Jinými slovy, není to ani tak vlastenecký snímek, jako spíš otevřeně nacionalistický. Ne náhodou jen pár měsíců před natáčením odjížděl poslední vlak s odsunutými Němci za hranice a atmosféra, která formovala poválečnou politickou kulturu, z dramatu jen sálá. Typická poznámka o "pánech tam nahoře, co hrají své hry" dává pocítit ducha doby. Už je tam cítit, že "Vítězný únor" je na dohled. Takže - Němci jsou krásně zákeřně nenávistní, Češi stateční a obětaví, hudba dramatická, ale co naplat, takové zásadní historické téma by si zasloužilo moderní zpracování. Poláci by podobný dluh měli už dávno splacený. Nejvíc mi asi vadilo stálé přeskakování z němčiny do češtiny v situacích, kdy se sudeťáci bavili mezi sebou. S ohledem na letopočet a dobový kontext tři hvězdičky nechám, ale velkou radost jsem z filmu navzdory slušnému hereckému obsazení neměl. Celkový dojem: 55 %. (14.11.2018)

Velmi dobře napsaný román, výborný režisér, ale neměl šťastnou ruku ve výběru herců. Bylo to těsně po válce, a tak se zřejmě i mezi herci "přetřásalo" co kdo dělal nebo filmoval za války, nebyl odpovídající dorost a výsledek byl takový jaký je. Dovedu si představit co by z toho námětu a s pozdějšímI herci (VALA, MAREŠ, ŠŮRA,JELÍNEK, KOSTKA) udělal takový pan KACHYŇA. (08.10.2007)

Nadčasový snímek nezatížený ještě ideologickými klišé o temném podzimu roku 1938. Počáteční neklid v pohraničí přerůstá v tísnivé napětí vrcholící ozbrojeným střetem. Weiss natočil uhrančivou baladu, kde lyrickou složku představují šerosvitné záběry krajiny. Slunce nořící se do černých mračen, hustá mlha prostupující stromy, tiché lesy v očekávání krveprolití, koruny borovic zmítané větrem na pozadí blížícího se večera. Nejhorší postavení měly smíšené rodiny, protože znamenaly nebezpečí pro obě strany. Fanatismus se nezastavil ani před obětováním vlastní krve. Temné a bezvýchodné. (21.06.2018)