Réžia:
Massimo DallamanoKamera:
Franco Delli ColliHudba:
Stelvio CiprianiHrajú:
Richard Johnson, Nicoletta Elmi, Joanna Cassidy, Evelyn Stewart, Lila Kedrova, Edmund Purdom, Riccardo Garrone, Tom Felleghy, Dana Ghia, Aristide CaporaleObsahy(1)
Existuje satan? Teorii se snaží vyvrátit dokumentem o umění známý televizní režisér, který pracuje pro britskou BBC a tak vyráží do malého starobylého městečka Spoleto. Na služební cestu bere i svou dceru, která po záhadné smrti matky trpí nočními můrami a čím dál víc se upíná na otce. Ten je ovšem zabrán natolik do své práce a hlavně do tajemného obrazu, že nevnímá, co se v jeho blízkém okolí začíná dít. Satan přichází a s ním i první oběti. (Rodriguez)
(viac)Recenzie (11)
Filmy od Massima Dallamana mě málokdy zklamaly, vždycky se mi svým způsobem líbily, kdy se vyznačovaly jistou úhledností (silná vizuální stránka), elegantností a stylovostí. Tento film mi dlouho unikal, přesně až do včera, kdy jsem se rozhoupal konečně k tomu, abych mohl tento svůj a jeden z posledních chybějících článků v režisérově filmografii, konečně nadobro odškrtnout. Film s okultní tématikou (nejspíš šlo o to opět navázat na úspěch "Exorcisty" a možná tak trochu i na gotické tradice 60 let), vynikající svou kamerou a efektivním osvětlením. Možná jsem tu čekal přeci jen více špinavosti, krve a vražd, tak nějak po celý film, první část je vyloženě odpočinková, postupně se seznamujeme se všemi hlavními protagonisty, hodně se v ní cestuje, obdivujeme tu krásu jednotlivých krajin (London a Spoleto), pak někdy od druhé půle to začíná, fanda démonických a nadpřirozených událostí se konečně dočká, tajemství se začne pomaličku-polehoučku odhalovat, atmosféra je čas od času docela psycho, je tu navíc i šikovné užívání metafor, některé scény jsou pak skutečně docela skličující. Příběh (spiknutí) je ale bohužel slabší a trochu tu pokulhává, příliš mnoho prostoru podle mě je tu věnováno rozvíjejícímu milostnému románku, tak trochu na úkor ostatních všeho ostatního. Mohlo to být nakonec daleko lepší, možná dokonce i mistrovské dílo, škoda. Nádherný Ciprianiho hudební doprovod, tu pak celkem bezproblémově opět vytváří tu správnou melancholickou náladu. Klavírní sólo "Baby Death" http://www.youtube.com/wach?v=EyFcbNj53pY&feature=related. A dětská herečka Nicoletta Elmi (ďábelské dítě, Italská Linda Blair?) v hlavní roli? Jak píše kolega bloody13, tihle italští spratkové to je vážně radost, s tím nelze než souhlasit, Italové, Španělé na tohle byli mistři, vždy uměli vybrat originální-děsivý ksicht (tady zcela přirozený bz žádného make-upu atd), navíc děti jsou vždy strašidelní v hororových filmech a dvojnásob to pak platí, pak právě v Italském hororu. Ten její výraz (ironický úsměv atd) je prostě nezapomenutelný. ()
Nejdémoničtější děti jsou v italských horrorech. O tom žádná. A Emily je opravdu démon. Il medaglione insanguinato je hodně atmosférická záležitost, ač se v ní zase nějak zvlášť moc neděje, minimálně v prvních dvou třetinách hodně napínavá. A ten hudební motiv je až démonicky vlezlý a z mysli jen tak nevyhnatelný. Sedmdesátkové italské horrory jsou holt dobrý ročník. ()
Jednej noci príde v londýnskej vile k veľkej tragédii. Náhle vypukne požiar v spálni a žena, ktorá je obkľúčená plameňmi nemá inú možnosť, ako horiaca vyskočiť z okna... Zostáva po nej dcéra, a manžel ktorý sa živí nakrúcaním dokumentárnych filmov o umení pre stanicu BBC. Nakrúcanie ho zavedie do starobylého mestečka Spoleto v Taliansku, kde v jednej starej opustenej vile objaví záhadný obraz... Je na ňom znázornená padajúca horiaca žena. Obraz ho priam magicky priťahuje, akoby tušil, že tá horiaca a a padajúca postava je jeho nebohá manželka. Na obraze je však viacero postáv.... V roku 1975 si známy taliansky scenárista a režisér Dallamano vybral pre svoj film v tom čase veľmi populárny "satanský" námet. Sledujeme tu teda pre podobný horor typické klišé, obsahujúce starobylú kliatbu, posadnuté maloleté dievča a samozrejme tragické udalosti, ku ktorým prichádza počas celého filmu. Oproti slávnejším anglicko-americkým filmom ako The Exorcist či Omen však Massimo Dallamano boduje oveľa jemnejšou a smutnejšou atmosférou. Oproti temnejším filmom s podobnou tématikou s mohutnou hudbou, je tu jemná hra s kamerou, citlivá hravá hudba a dôraz na dekorácie a prostredie, kde sa jednotlivé scény odohrávajú.. Napr. smutné repliky a rozhovory postáv si vypočujeme vždy v žltých jesenných parčíkoch a interiéry domov sú spustnuté a ošarpané. Mierne nadpriemerný horor plynie len pomaly, až sa občas sa trošku vlečie. Preto možno by si zaslúžil skôr tri hviezdičky, ale fakt, že som sa párkrát aj zľakol a záverečné rozuzlenie ma trochu (príjemne) prekvapilo, nemám problém oceniť prácu takého talentovaného tvorcu ako Dallamano aj vyššie... ()
V tomto, skôr miernom horore, vidím ako jedno najväčšie mínus afektovaný herecký výkon mladej hereckej predstaviteľky. Pretože to, v čom hraje, je pomerne dobre našľahaný príbeh a mať to ešte odvážnejšie scény, 70. roky v tomto žánri, sa mohli pochváliť opäť raz jedným značným zárezom. Ale prehrávanie mladej slečny a minimum hororovej atmosféry, viac ako za dve hodnotiť nemôžem. ()
Massimo Dallamano byl skutečně řemeslně zdatný tvůrce, který si dokázal poradit s různorou látkou. Ani v Il Medaglione insanguinato mě nezkamal. Velice otřepané satanistické téma sebral a natočil po svojem a u mě jakož to už po několikáté zabodoval. Vše podstatné napsal už Kangax a já bych už jen doplnil, že horrory stojí a zároveň padají s atmosférou a tu tenhle snímek rozhodně má! ()
Galéria (13)
Fotka © Italian International Film
Reklama