Punťa a čtyřlístek

Cíle filmu jsou jasné: předat dětem poselství o nutnosti pravdomluvnosti, čestnosti a férového jednání. Vše je podáno tak šablonovitě, až je to k pláči. Dospělí herci nemají šanci, aby něco předvedli, mají málo prostoru a scenárista netoužil po jakémkoliv vývoji jejich postav. Mezi dětmi je zajímavý Václav Postránecký, Pucholt je naopak součástí trapně přehrávající skupinky podivuhodně se chovajících robátek. Pro kolegu DoneyGala doplním, že tento druh filmů by se dnes neuplatnil, pravda a čest byly dávno nahrazeny tvrdými a špičatými lokty, férovost je pro ty slabší, čili poražené. (23.06.2012)

Velice zdařilý film pro děti. Napínavý děj, který mne upoutal a vtáhl do děje až do samého konce. Velice dobrý výkon hlavního hrdiny Toníka, kterého hrál výborní Aleš Košnar, kterého známe i z jiných filmů pro děti a mládež. Jemu zdařile sekundovali jeho dva kamarádi. Velice mi byla sympatická i postava otce, já být na místě Tondy, tak bych mu hned na začátku řekl vše tak, jak to bylo, měl bych k němu větší důvěru. Film mi v mnohém připomněl jiný kvalitní film z té doby "Brankář bydlí v naší ulici". Je to již 1300 film, který jsem ohodnotil, velice mne potěšil a tak mu dávám plný počet bodů. (25.11.2019)

Proč na konci ta motanice a šmodrchanice. Je to film pro děti, a tak mělo v té rovině zůstat. Ale budiž, třeba bylo nutné prodloužit stopáž. A také ten provoz ve městě, skoro ani jedno auto, za celou tu dobu. Ale nechme být, dívat se na to dalo. Kluci byli dobří a nemyslím tím jen mladého Postráneckého, kterého jsem nepoznal. (16.08.2019)

Po několika sovětských filmech pro děti, které byly v poslední době promítány v našich kinech a které byly dětmi a mládeží dobře přijaty, protože filmů pro mládež a zejména dobrých filmů tohoto druhu je stále nedostatek, je uváděn československý film pro děti o dětech, Weissův „Punťa a čtyřlístek". Námět je dílem absolventa filmové fakulty Akademie musických umění Oty Hofmana, který na sebe upozornil svou první filmovou prací — adaptací Čechovy povídky „Jestřáb kontra Hrdlička". Ostatní autoři filmu, od režiséra Jiřího Weisse, který v tomto filmu pracoval po prvé s dětskými herci, přes kameramana Jaroslava Tuzara, až po hudebního skladatele Jiřího Srnku, jsou všichni již skušenými mistry ve svém oboru. Proto tím více na sebe upozorňují nedostatky filmu, které sice pramení především ze špatné motivace jednání dětských i dospělých hrdinů ve scénáři, ale které byly ještě jen rozmnoženy při filmovém zpracovávání látky. — A přece, i když se nedá říci, že by během desetiletého období československé státní kinematografie byly filmy pro děti a mládež preferovaným odvětvím filmové výroby, byl již Gajerovou „Křížovou trojkou", Machovou „Zelenou knížkou", Blumenfeldovým „Malým partyzánem", Kubáskovým „Milujeme", Slavíčkovým „Koncem strašidel", Pleskotovým filmem „Na stříbrném zrcadl" a Sequensovým „Olověným chlebem" dán předpoklad vytvořit po využití zkušenosti získaných v tomto oboru a po vystříháni se všech chyb, které byly jak kritikou, tak dětskými diváky již mnohokrát diskutovány, výraznější film o životě a problémech dětí současnosti. Filmový přehled 14/1955 (12.08.2009)

Výkony dětský herců jsou zajímavé. Jinak je to ale velmi podivný film. Totiž ti dětští hrdinové se chovají naprosto zvláštním způsobem. Tak se děti běžně nechovají. Takže je tady vytvořena naprosto umělá zápletka, kdy děti neustále lžou, konspirují, ale drží při sobě, i když se v některých kamarádech dočasně zklamou. Mezi dětmi to ve skutečnosti funguje úplně jinak. Jedině, co mě na tom filmu zaujalo, bylo, jak tam rodiče, kteří jsou v zásadě starostlivými a milujícími rodiči, nenaslouchají svým dětem. To si pamatuju. Tak to bylo a možná i dost často je. Nejvíc je to patrné ve scéně, kdy se malý Burda už chce otci svěřit, ale ten mu vezme vítr z plachet. Takže za mě je to spíš než apel na děti apel na rodiče: berte své děti od malička jako partnery. Naslouchejte jim a dávejte prostor pro vyjádření. Jo, a taková stužka vzorného žáka, to by byla záminka pro šikanu jako stvořená. (08.11.2017)