Dracula

Dracula z roku 1931 je tím typem filmu, kolem kterého se vytvoří obrovské haló a jeden pak od něj očekává něco, co ten film snad ani nemůže nabídnout. Přesto má tato klasická verze svoje kouzlo a to samozřejmě hlavně díky ústřední postavě, Bela Lugosi vypadá přesně tak, jak bych si upírského hraběte představoval. Co mi tam naopak docela zásadně chybělo, byla absolutní absence ikonických upírských tesáků. A ještě musím vyzdvihnout jednu věc- promo plakáty, tomuto já říkám umění, krása. (04.05.2014)

Dracula z roku 1931 je spolu s Murnauovým Nosferatem jediný upírský film,který mě uchvátil.Film má vlastně strukturu dělenou na dvě části-Transylvánie a Londýn.Zatímco část odehrávající se v Transylvánii má skvělou mystickou atmosféru zvýrazněnou pověrčivými vesničany,celá londýnská část ztrácí náboj předchozího děje.Prakticky celý děj táhne Bela Lugosi spolu s Edwardem van Sloanem(dr.Van Helsing), ostatní herci působí tak nějak nevýrazně.Bela Lugosi v roli Draculy nahradil ,pro roli původně určeného,Lona Chayneho,který před natáčením zemřel na rakovinu hrtanu.Lugosiho kreace získala mnoho na působivosti jeho maďarským přízvukem.také mě docela udivila vynalézavost filmařů,když při scénách v horách,nebo při setkání Renfielda a Draculy,místo aby bylo prostředí postaveno ve studiu,dali před kameru namalované sklíčko na kterém byly buď vrcholky hor nebo strop hradního sálu.V pár scénách se Browning nechal evidentně inspirovat o deset let starším Nosferatem(viz kočí vyslaný Draculou pro Renfielda,Rendieldovo říznutí při večeři). Browningův Dracula si i přes všechny svoje nedostatky i po víc než 70 letech zaslouží naši pozornost (29.07.2006)

Kousky jako Dracula s Bélou Lugosim jsou důvodem, proč většinu lidí těžko přesvědčíte, aby systematičtěji sledovali filmy starého Hollywoodu. "Povinná" chvála kanonizovaných kousků jim dělá medvědí službu. Má smysl někoho přesvědčovat, že takzvaná zlatá éra universalovských monster, začínající Draculou, je ve skutečnosti naopak odklonem studia k bezpečně konzervativním fantasy báchorkám pro masy? Že skutečnou zlatou érou horroru byla předešlá dekáda, v níž herci jako Lon Chaney nebo Conrad Veidt hráli rozmanité psychopaty, tedy "monstra", která mohla být reálná a právě proto jsou děsivá dodnes? Filmy jako Dracula a Mumie z velké části stavěly na xenofobii publika - na podvědomém strachu z jiné kultury na blízkém i dálném východě, na rozporu mezi přitažlivostí a odpudivostí čehokoli "odjinud". Béla Lugosi byl mizerný herec, jehož pro roli zjevně kvalifikoval jen maďarský původ, Todd Browning (režisér nekonečně lepších filmů Alonzo, muž bez rukou a Zrůdy) se tentokrát nejspíš řídil mantrou "Když něco nemá smysl dělat, nemá smysl dělat to dobře" a bezděčně komických míst není dostatek, aby filmu dodala novou kvalitu. 30% (02.04.2012)

Po uvedení Kabinetu doktora Cagliariho v roce 1921 se horor začíná stávat žánrem, který má své místo. Film využívá na svou dobu nejmodernější střihové postupy. Provedení je pro mě hrůzostrašnější než mnohé současné horory. Při nočních mlžných scénách pod karpatským hradem můžeme více zapojovat naši fantazii. Nalíčeného Lugosiho bych nechtěl potkat někde v nočním podchodu. (09.12.2017)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)