Recenzie (2)
Dokumentární esej o Bejrútu, městu zdevastovaném válečným konfliktem s Izraelem. Film otevře samotná režisérka, která provede diváka svým domem, toho času už pouhou skořápkou a ruinou, zničenou během obléhání. Pozornost se dále soustředí převážně na snahu obyvatel žít i nadále v rámci možností normální život. Krásná je v tomto ohledu např. scéna zobrazující starého muže zalévajícího záhony na rohu dvou ulic za ohlušujícího rachotu dělostřeleckého ostřelování. Kamera se nevyhýbá ani velmi explicitním a brutálním záběrům následků války na civilním obyvatelstvu, přičemž převažujícím pocitem vyvěrajícím z jeho tváří jakožto i z poetizujícího mluveného komentáře je zoufalost hraničící místy až s nihilismem. Jelikož film vznikal z větší části během probíhajícího konfliktu, zobrazuje tak onu dobu velmi čerstvě, což spolu s několika osobními a tragickými vzpomínkami autorky ještě zvyšuje jeho emocionální dopad. Krásná ukázka toho, jaká je válka svinstvo a jak to vždycky nejvíc odnesou ti nejkřehčí. ()
Kdo nebyl před rokem 1975 v Libanonu, kdy vypukla občanská válka, neví jak tato perla Orientu vypadala. Bohatý prosperující stát obchodující s celým světem, líbezný venkov a nádherný Bejrut, který zářil v noci víc, než některá města Západu, kde v jediné uličce bylo víc obchodů klenotníků než v celém tehdejším Československu. To vše zajišťovala křehká rovnováha mezi křesťany a muslimy a ta byla narušena tím, že pod vidinou levné pracovní síly povolili vstup masám palestinských muslimů. Pak už následovala občanská válka, útoky proti Izraeli rozpoutaly invazi a rozvrácená země se od té doby nevzpamatovala. Film bohužel ukazuje jen následky toho všeho... ()