Cry-Baby

Takoví Rebelové po americku. Rebelové jsou nám sice bližší, protože jsou čeští, ale tohle taky nebylo vůbec špatné. Navíc už dlouho jsem neviděl ve filmu tolik bizarních postav a příšerek. Kim McGuire s děsivou tváří a zkaženými zuby byla prostě úžasná. Strýčka Belvedera si zde s chutí vystřihnul Iggy Pop. (29.07.2007)

skoda ze toto zesmesnovani vsech rebelskych a patetickych archetipu neni trochu promyslenejsi a mene gagovate - nicmene i tak jsem se zhusta rehnil a omdleval uzasem nad hereckym vykonem (Amy Locane, kt strcila do kapsy i Deppa, jenz hral vyborne, ne ale tak dobre, jak o nem vsichni porad tvrdi 7/10 (19.02.2007)

Johnovi Watersovi začalo poriadne šľapať LSD asi tak až do nástupu sekvencie na súde, ale našťastie celkom slušne a potom je to už jazda až do konca. Ono to vyzerá presne tak, ako keď autor Ružových plameniakov natočí svoju verziu Pomády, ani niet viac k tomu čo dodať. Pesničky a tanečky zábavné, so slušnou choreografiou a s entuziazmom protagonistov. Pôjde ale najmä o to, či je pre vás rockový muzikálový žáner a zároveň paródia naňho to pravé. Pre mňa príliš nie, ale dostal som asi viac ako som očakával. 70% (25.09.2018)

Nenápadná pecka doprostřed čela. Vidíte po ní ještě dlouho dvojmo, ne-li trojmo. Žít v Cry-Babyho světě, jsem nejšťastnější člověk na planetě. "Podívejte se na něj, s tou ďábelskou ženou... Naše jediné dítě, a teď jezdí v rychlých autech, zadržuje nelegální zbraně a očividně nosí oblečení navržené homosexuály..." (06.01.2009)

Spíš hvězd 2,5, protože je to opravdu půl na půl. Co je fajn po celou dobu, to je rozhodně hudba. Stejně jako některé zpívající scény - at´ už to byla třeba ta, kde Johnny Depp brnká na kytaru při večerním vystoupení a zatáhne do toho i svou skoro holku, číslo ve vězení, anebo samotný „souboj“ na konci. Atmosféra let padesatých (ne, že bych pamatoval, to spíš jen coby škvrně a cucák tipuju), všude ty famózní starý bouráky a káry (a to říká člověk bez papírů) - i tomu hážu plus. Sotva ale dojede úvod, začne to v první polovině, kde to pro mě nedrželo až moc pohromadě, docela váznout. Jasně, ok Depp, ok hudba, ale dál? Dál je to nějak zmatek, pokud to nechci stavět celý na tom, že „tu jsou skvělý písničky, co chtít víc?“. Svět „Cry-Baby“ jako takový, ten je ujetý a plný bizardních postav až po okraj, což mi vůbec nevadilo. Akorát jsem si mezi všechny ty „sekáče“ a „suchary“ nenašel cestu. Když už to ale časově bylo zhruba v polovině, nakonec se to překvapivě i pro mě částečně zlomilo a postavy mě tou svou bizardností začaly bavit (to když se objeví třeba šílení rodiče Wandy). No a úspěšně to dorazil finální souboj! (neprozradím dál, abych to chystajícím koukajícím nekazil). Jen se prokousat tou první polovinou ... (07.09.2010)