Cry-Baby

Spektakulární muzikál se střeštěnou zápletkou od velmi odvážného režiséra a scénáristy v hlavní roli s mladým Deppem, kdy se ve stejném roce proslavil coby Edward, v tomto filmu po boku Iggyho Popa, pornohvězdy Traci Lords a také Dafoeho.Je zajímavé, jak se po úspěchu Dirty Dancing hned vyrojilo množství hudebních filmů zasazených do 50. let, tento snímek však od samého počátku postrádal větší ambice, ač není zbytečný, není to ani žádné veledílo.Nejzajímavějším však zůstává fakt, že pan Waters vůbec dobrovolně zvládl přiblížit se konvencím mainstreamových diváků, které tímto filmem zřejmě hodlal získat na svoji stranu, což se povedlo jen částečně. (05.05.2019)

Johnovi Watersovi začalo poriadne šľapať LSD asi tak až do nástupu sekvencie na súde, ale našťastie celkom slušne a potom je to už jazda až do konca. Ono to vyzerá presne tak, ako keď autor Ružových plameniakov natočí svoju verziu Pomády, ani niet viac k tomu čo dodať. Pesničky a tanečky zábavné, so slušnou choreografiou a s entuziazmom protagonistov. Pôjde ale najmä o to, či je pre vás rockový muzikálový žáner a zároveň paródia naňho to pravé. Pre mňa príliš nie, ale dostal som asi viac ako som očakával. 70% (25.09.2018)

skoda ze toto zesmesnovani vsech rebelskych a patetickych archetipu neni trochu promyslenejsi a mene gagovate - nicmene i tak jsem se zhusta rehnil a omdleval uzasem nad hereckym vykonem (Amy Locane, kt strcila do kapsy i Deppa, jenz hral vyborne, ne ale tak dobre, jak o nem vsichni porad tvrdi 7/10 (19.02.2007)

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)

Spíš hvězd 2,5, protože je to opravdu půl na půl. Co je fajn po celou dobu, to je rozhodně hudba. Stejně jako některé zpívající scény - at´ už to byla třeba ta, kde Johnny Depp brnká na kytaru při večerním vystoupení a zatáhne do toho i svou skoro holku, číslo ve vězení, anebo samotný „souboj“ na konci. Atmosféra let padesatých (ne, že bych pamatoval, to spíš jen coby škvrně a cucák tipuju), všude ty famózní starý bouráky a káry (a to říká člověk bez papírů) - i tomu hážu plus. Sotva ale dojede úvod, začne to v první polovině, kde to pro mě nedrželo až moc pohromadě, docela váznout. Jasně, ok Depp, ok hudba, ale dál? Dál je to nějak zmatek, pokud to nechci stavět celý na tom, že „tu jsou skvělý písničky, co chtít víc?“. Svět „Cry-Baby“ jako takový, ten je ujetý a plný bizardních postav až po okraj, což mi vůbec nevadilo. Akorát jsem si mezi všechny ty „sekáče“ a „suchary“ nenašel cestu. Když už to ale časově bylo zhruba v polovině, nakonec se to překvapivě i pro mě částečně zlomilo a postavy mě tou svou bizardností začaly bavit (to když se objeví třeba šílení rodiče Wandy). No a úspěšně to dorazil finální souboj! (neprozradím dál, abych to chystajícím koukajícím nekazil). Jen se prokousat tou první polovinou ... (07.09.2010)