Cry-Baby

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)

skoda ze toto zesmesnovani vsech rebelskych a patetickych archetipu neni trochu promyslenejsi a mene gagovate - nicmene i tak jsem se zhusta rehnil a omdleval uzasem nad hereckym vykonem (Amy Locane, kt strcila do kapsy i Deppa, jenz hral vyborne, ne ale tak dobre, jak o nem vsichni porad tvrdi 7/10 (19.02.2007)

Poměrně povedený muzikál s charismatickým hlavním hrdinou Johny Deppem, hezkou nevinnou Amy Locane a pěknými songy. Bohužel mi dost vadilo pár věcí, třeba ta mamina (včetně toho porodu v autě), ohavná blondýna (jejíž jméno se mi momentálně nedaří zjistit) a podobné fekálnosti :-D, které jsou na mě už moc... (03.01.2012)

Přiznám se, že kdybych v prvních záběrech nezalédla Johnnyho Deppa, tak bych nemilosrdně přepnula. Nicméně jsem ho zahlédla a i když jsem měla po 20 minutách silné nutkání prostě přepnout, tak jsem vydržela. Bohužel se nekonalo žádné "ještěštěstížejsemtonepřepla" a většinou jsem jen přemýšlela, jakou další kravinu tvůrci asi vymysleli. Ale abych jen neplivala... ačkoli mě období, ve kterém se film odehrává přinejmenším nebere, tak u hudby je to jinak... a když už nic, tak tohle jsem si užila. A Deppa a taky další pěkné hochy, kteří se příběhem prolínali :) (04.08.2012)

Spíš hvězd 2,5, protože je to opravdu půl na půl. Co je fajn po celou dobu, to je rozhodně hudba. Stejně jako některé zpívající scény - at´ už to byla třeba ta, kde Johnny Depp brnká na kytaru při večerním vystoupení a zatáhne do toho i svou skoro holku, číslo ve vězení, anebo samotný „souboj“ na konci. Atmosféra let padesatých (ne, že bych pamatoval, to spíš jen coby škvrně a cucák tipuju), všude ty famózní starý bouráky a káry (a to říká člověk bez papírů) - i tomu hážu plus. Sotva ale dojede úvod, začne to v první polovině, kde to pro mě nedrželo až moc pohromadě, docela váznout. Jasně, ok Depp, ok hudba, ale dál? Dál je to nějak zmatek, pokud to nechci stavět celý na tom, že „tu jsou skvělý písničky, co chtít víc?“. Svět „Cry-Baby“ jako takový, ten je ujetý a plný bizardních postav až po okraj, což mi vůbec nevadilo. Akorát jsem si mezi všechny ty „sekáče“ a „suchary“ nenašel cestu. Když už to ale časově bylo zhruba v polovině, nakonec se to překvapivě i pro mě částečně zlomilo a postavy mě tou svou bizardností začaly bavit (to když se objeví třeba šílení rodiče Wandy). No a úspěšně to dorazil finální souboj! (neprozradím dál, abych to chystajícím koukajícím nekazil). Jen se prokousat tou první polovinou ... (07.09.2010)