Quarrymen
Réžia:
Václav WassermanScenár:
Václav WassermanKamera:
Jaroslav BlažekHudba:
Jiří Julius FialaHrajú:
Ladislav Herbert Struna, Eman Fiala, Jan Richter, Oscar Marion, Jaroslav Marvan, Josef Rovenský, Hana Jenčíková, Hana Vítová, Jan W. Speerger, Karel Beníško, Jarmila Bechyňová, Antonín Jirsa (viac)Obsahy(1)
Postavení dělníků, v předminulém století živořících na stavbě železničních tratí, zaujalo už Jana Nerudu - a po něm i režiséra Václava Wassermanna, jenž ve stísněných produkčních podmínkách vytvořil působivý, sociálně laděný příběh o osudech těch nejbědnějších. I mezi trhany, vykreslenými ve výrazných charakterizačních zkratkách, se vyskytovali poctivé lidé stejně jako ničemové, svádějící ty důvěřivé na scestí... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Václav Wasserman si oblíbil Nerudu už v dobách němého filmu, což je poměrně signifikantní, vzhledem k formální stránce Trhanů. Je radost zabývat se Trhany v kontextu soudobé tvorby, které vévodil lehčí žánr a nikoli tento syrový před-malostranský Neruda. Velmi ráda se tu shledávám se Strunou, Marionem a zejména Slávkou Doležalovou. Melancholická nálada, odlišné tempo vyprávění a obecně zcela jiný (a nepříjemný) námět Trhanů z nich zřejmě nikdy neudělá pamětnický hit, ale pro milovníky českých 30. let by měli být samozřejmostí. ()
Jeden ze snímků se sociální tematikou, již podtrhuje i způsob vzniku. Vyšší rozpočet a s ním spojené technické možnosti by určitě nepůsobily nepatřičně, nicméně tato forma podstatu trhanství více podtrhuje. Možná je škoda, že nezůstalo u němého uvedení, to částečné ozvučení mě vytrhovalo z děje - nejen proto, že je lipsync dost nepodařený... ()
"Ptejte se větru a mraků, kdy se to odehrálo. Tehdy, když vítr vanul a nesl mraky . . ." Realizaci Trhanů, filmu s nekonformním námětem komplikovala řada překážek a obtíží. Největším problémem byl nedostatek finančních prostředků, jehož přímým důsledkem bylo použití němé kamery v době, kdy zvuk už dávno patřil k běžným součástem výroby. A tak z dnešního pohledu působí tento film jako poslední umělecký odkaz němé éry. Od úvodní montážní sekvence, která je reminiscencí na "velký němý", je z filmu patrná snaha po nevšedním řazení obrazů, po hledání vlastní osobité filmové výpovědi, v níž nalezneme pozoruhodné sekvence. TRHANI byli pro režiséra Václava Wassermana mezníkem jeho filmové tvorby. On, vždy trochu pasivní a stojící v ústraní, se náhle pustil do boje, který byl od samého počátku prohraný, a odnesl si z něho nejčestnější porážku, jež je zároveň jeho největším vítězstvím. Jeho film má řadu nedostatků. Rušivým elementem je patrný rozdíl mezi dynamickými exteriérovými záběry a těmi, které byly natočeny v holešovickém ateliéru, kde byla kamera spoutána malým prostorem. Tok tří dějových linií je často zpomalován titulkem, prezentovaným jako dopis nebo nekvalitním postsynchronem. Velkým kladem je pak herecké obsazení, v němž získali prostor zejména ti, kteří měli značné zkušenosti z dob němého filmu (Struna, Fiala, Richter, Speerger, Rovenský, Oskar Marion). Přes všechny uvedené výhrady jsou TRHANI Wassermanovým tvůrčím činem. Výběrem námětu, hrdinů, prostředí, obrazovým ztvárněním a ve stejné míře i způsobem organizace natáčení patří bezpochyby k výjimečným dílům naší kinematografie třicátých let. Jsou filmem, který v mnoha směrech předešel dobu a tak byl také převážně chápán kritikou. ()
Sociální drama o těžkém životě dělníků při stavbě železnice. Aby mohl dát člověk dvě hvězdičky musí přimhouřit obě oči a najít pár omluv pro toto zvláštní dílo. Tak předně režisér Wasserman si film financoval sám a od této skutečnosti se odvíjely všechny nedostatky filmu. Tak předně zvuk. Mluvené slovo je obsaženo v celém filmu tak v 5 procentech, což je znak zvukového filmu z počátku třicátých let. Mluvený dialog byl použit jen tam, kde nešlo děj posunout jiným způsobem, tedy gestikulací, či písemným projevem. Ten se používal velmi často. Těžko říct, zda je to způsobeno přesvícením, nekvalitním levným materiálem, či stářím filmu, ale na většině papíru se písemný projev nedá přečíst, takže se člověk občas v ději začne ztrácet. V dramatických okamžicích filmů nám zní do uší hudba jak z americké grotesky. Jediné, za co lze režiséra pochválit, je herecké obsazení. Těžko říct, zda záměrně, ale do hlavních rolí použil Wasserman herce, kteří měli velké zkušenosti z němým filmem (Struna, Fiala, Speerger), což mělo vliv na dobré herecké výkony a částečně tak vylepšilo celkový dojem z filmu. ()
Děj nás zavádí do života těžce pracujících dělníků, kteří zažívají jedno protivenství za druhým. Film se nevyhne tak závažným tématům jako je alkoholismus nebo sebevražda. Kvůli nedokonalým technickým možnostem se nedařilo o kvalitní synchronizaci zvuku a obrazu, proto kamera často zabírá hrdiny, aniž by divákovi ukázala jejich ústa a velká část informací je sdělována pomocí dopisů a jiných zápisků. ()
Reklama