Třináctá komnata

Hodnocení na čsfd má jeden z typických průběhů, pilový, Znamená to, že není lehké se s ním vyrovnat, a nakonec je třeba zaujmout stanovisko typu ANO nebo NE... Z Vávrova filmu jsem neměl dobrý pocit. Především dialogy, jak dětí, tak dospělých, mě dost ubíjely, ale nejen mluva, ale i gesta a pohyby, barevné redukce obrazu a další, již méně postřehnutelné "experimenty". A tak si myslím, že autor tento krok mimo své vyšlapané cesty příliš nezvládl. (21.07.2016)

Nějak nevím. Je to divné, je to jiné, je to zajímavé, do určité míry i promyšlené, ale zároveň ne tolik, abych z toho měl skutečně silný zážitek. Možná se dostaví časem, až se mi to rozleží v hlavě, ale prozatím z toho mám spíš rozporuplné dojmy. Některé scény jsou dost zajímavé, mysteriózní je to dostatečně a závěr se mi líbil celkem dost. I psychologické to je. Příběh ale sám o sobě zajímavý sice je, ale nechytl mě tak, jak mohl a podobně jsem to měl i u atmosféry. Navíc účel formy jsem sice chápal, ale taky mě moc nebral a místy mi přišel lehce manýristický, protože o nic zas tak velkého tu nešlo, aby forma nepřevyšovala obsah. Ale celkově to určitě není špatné, za pozornost to stojí stoprocentně a jsem rád, že jsem to mohl vidět. Silné 3* (26.02.2022)

Naturalistické drama v hávu Pražského jara - i tak lze vyjádřit děj filmu, jehož literární předloha je tak blízká KOUZELNÉMU DOMU K. J. Beneše nebo dílům Jaroslava Havlíčka či Karla Matěje Čapka-Choda. Neurčité rozmezí dětské fantazie, naivní magie, temného genia loci a skutečných problémů jednoho manželství i romantického přátelství dvou předpubertálníchních dětí, které je líčeno s převahou dětského vidění zarámovaného do chlapeckého vyprávění uprostřed tajemné Kampy a Malé Strany, kudy teče stejně tajemná a zasněná Čertovka, literárně asi nejproslulejší vltavské pražské rameno. To všechno podtrhuje několikeré barevné odlišení filmu, jemuž dominuje barevnost dětského vidění a fantazie, křížená s variantně barevně tónovaným dvoubarevným obrazem s jasnou převahou klasického černobílého odstínu. Tragická událost, vražda dívčina otce dr. Kalisty, je tak nasvětlována jednak z různých stran odlišných zorných úhlů, jednak jako určitý přelomový okamžik chlapcova osamělého, uzavřeného života. Svým záběrem i směřováním přes přesné souřadnice současnosti je dobou i formou obsahu filmového děje bezčasí, ve kterém se tyto kritické okamžiky odehrávají. Dílo jímavé, ale i divácky nesnadné patří určitě do lepší poloviny rozsáhlého literárního odkazu Neffova i Vávrovy neméně velké a jen obtížně přehlédnutelné různorodé filmografie. (01.06.2008)

Od Trinástej komnaty som očakával niečo v štýle Hollandovej Tajomnej záhrady a nakoniec ma čakalo niečo v štýle Saurovho Domu uprostred Madridu. Ale to by nebol Vávra, ak by naservíroval film o deťoch a bol by pre deti. Sny sa miešajú s realitou, náhle sa mení scénu za scénou farebná štylizácia a často sa rozprávanie na dlhšiu dobu presúva od detských hrdinov k ich rodičom a ich problémom. Deti sú však stále svedkami všetkého, čo sa vo filme odohraje. Je trochu škoda, že z filmu cítiť literárnosť, má však mnoho vecí, ktoré tento nedostatok vyvažujú. (20.01.2016)

Ta snivá nálada opuštěné (takřka rajské) zahrady a starého pitoreskního města, kde se čas zastavil, je tak kouzelná, že jsem první čtvrthodinku nyl blahem. Kamerou se zde vskutku čaruje, a hudba tomuto čarování mocně napomáhá, dokonce i The Rebels zde zpívají velice nerebelsky, též zasněně. Až je škoda, že vlastní příběh je podivně vyumělkovaný a nevěrohodný, a v hlavní roli je tak protivný fracek (Kosťa), že už po další půlhodince vynutil z našince povzdech: Herodes, to byl král. (09.03.2014)