Temné slunce

To si Purš jednou vzpomněl, že by bylo pěkné natočit film o neutronové bombě "která ničí život a zanechává majetek". I oslovil mistra Vávru, ať z toho udělá velké plátno a ten nad prestižní zakázkou dumal tak dlouho, až ho jednoho dne napadla "úžasná" myšlenka, že se téma dá vlastně namontovat na zápletku Krakatitu. Sice elegantně vybruslil z problému, jak uchopit za vlasy přitažené téma, ale dokonale se zapletl do aktualizace již existující předlohy. Vedle sebe tak stojí starosvětské a naivní scénky zavánějící někdy nejlacinější červenou knihovnou a do toho unášejí letadlo po zuby ozbrojení teroristé, Prokopa pronásleduje střílející vrtulník, květinové děti propagují vedle míru i otevřený sex... Vávra natočil neuvěřitelný mišmaš, jehož scény nemají žádnou spojitost (ani velmi zploštěná postava ing. Prokopa je nedokáže udržet pohromadě) a jsou natočeny dokonale umrtveným, téměř televizním stylem, takže i ty nejakčnější scény připomínají spíše pomalou chůzi a uspávají. Jediné, co se jakžtakž povedlo je docela sugestivní pohled na svět po výbuchu neutronové bomby, kdy vše i bez života funguje nerušeně dál, jako by lidé už pro rozběhnutý systém ani nebyly potřeba... Ale to je jen chabých pár minut, zbytek je dokonale statickým výplodem, u něhož režisérovy zmínky o důkladném odborném výzkumu před samotným natáčením snad ani nejde brát vážně. (08.05.2013)

Zoufalý pokus o akční politický thriller. 1) Režíruje Otakar Vávra, za kamerou stojí Miroslav Ondříček, hudbu píše Martin Kratochvíl, hraje tu Radek Brzobohatý, Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar či Magda Vašáryová...to musí být bomba. A taky že je. 2) Zaujaly mě mimořádně hloupé dialogy, československé hasičské vozy a digitální hodinky jako symbol vyspělého prohnilého kapitalismu. (22.12.2015)

Nečekaný velkofilm, který je však jen k prasknutí nafouknutou bublinou. Silní herci (Brzobohatý, Hrušinský, Vášáryová) a nákladné kulisy jsou na prach drcený absurdními nedokonalostmi (tatrovky mezi americkými bouráky, předstíraná střelba bez zvuku, vraždění rukojmích střelou do břicha...) a demagogickými blafy (zejména hippie scéna s prostředku filmu je nevídaná pěst na oko - na druhou stranu, kde jinde uvidíte Radka Brzobohatého kouřit trávu...). Zpracování nosné myšlenky Karla Čapka, několik zborcených klišé a pár zajímavých scén stojí za zhlédnutí, ale jen pro toho, kdo se chce prodírat hromadou normalizačního balastu. (17.05.2007)

Tak toto bol slušný bordel. A značne mi to nabúralo dokonalý zážitok z toho vizionárskeho sci-fi natočeného v roku ’48. Ale to je aj moja chyba. Nemal som pozerať oba filmy hneď za sebou, resp. mal som pozerať len prvý. Dve hviezdičky za tých pár scén, ktoré mi pôvodný film naopak pripomínali či dopĺňali. Ináč veľmi kontraproduktívna záležitosť, s hnusnou atmosférou neskorého komunizmu a smiešnymi postavami. (05.08.2014)

Vávra důrazně profackovává svůj původní Krakatit výšerozpočtovou trapností s dominantní tematikou polarity mírový Východ - imperialistický válkychtivý Západ. Výsledkem je konkurent toho nejhoršího z televizních inscenací nejen minulosti, ale dokonce současnosti. Plody spolupráce se Šotolou a odbornými poradci, znásilnění Čapka, vytěžení nejnovějších čs. technologií a architektury jako symbolu úpadku nepřátel, kladný hrdina s Oktávií. O hudbě raděj ani nemluvit. Překvapí účast L.Pospíšila a P.Kalandry v dekadentně máničkovské pasáži s textařskou šotolinou. Neuspořádaný tvar mezi agitkou a záměrnou parodií, 1-2* (11.11.2019)