Rozina sebranec

Vávra tímto snímkem ještě více než Cechem panen kutnohorskách výrazně mění žánr historického snímku - již žádná uhlazenost, didaktická popisnost a vlastenecky pietní přístup, ale nelichotivý obraz pobělohorské Prahy plný špíny a stísněných koutů i jejích roztodivných obyvatel, kteří působí velmi živě. Rozina mezi ně zapadá, svým temperamentem vystupuje z věčně srocených davů a hned působí svou bezprostředností, která záhy začne přerůstat z pocitů zklamání a zbytečnosti až do zcela negativní role, jež musí být v pozoruhodném a působivém závěru vykoupena. Glázrová sice nijak herecky neexceluje, ale je výborným typem, který dobově zapadá a svou tváří zachraňuje co se dá, výborně k ní sedí Boháč jako ohnivý Ital. Z hereckých výkonů však na mě přeci jen více působila zajímavě obsazená Vášová a hlavně bezchybný Pivec. Navíc Vávra vykazuje opět kvalitní filmové řemeslo, často využívá táhlé prolínačky, což dobře navozuje atmosféru, Zázvorkovy stavby jsou úchvatné a ateliérovost v celkově stísněném a temném prostředí nikterak neruší. Rovněž Srnkova hudba skvěle navozuje dobu, hlavně když se ozvou rozverné píšťaly. Přesto se mi o něco víc líbil následující snímek Nezbedný bakalář, který je herecky daleko vyrovnanější a stavby a osvětlení vytvářejí kouzelnější, leč stylizovanější dojem. (03.01.2010)

Zřejmě film, který nejvýrazněji předjal svým pojetím pozdější Vávrovy velkofilmy padesátých a sedmdesátých let. Komponován více ve wintrevském než v jiráskovském stylu pojednává ve více tradiční než soudobé filmové řeči soudobé nosné sociální téma jako hlavní myšlenku (v pozadí jako bychom tušili Hugův CHRÁM MATKY BOŽÍ) díla, jehož výpravě a vlastně i scénáři nelze nic vytknout. Poučné a pro někoho i burcující. (27.08.2007)

V tomto případě nemám žádných výtek ani námitek. Vávra dokázal v roce 1945 natočit film, jež svou propracovaností předběhl dobu alespoň o dvacet let (u nás). Táhne si diváka dějem, představuje mu jednotlivé postavy s nimiž divák srůstá, aby se z nich pak stali padouši a divák zůstal rozerván. Na to nebyl v té době nikdo zvyklý! Svět filmu byl charakterově černobílý a Vávra na Barrandov vnesl svěží vítr. On to nevynalezl, ale skvěle použil. Navíc oceňuji alespoň zčásti ctít realitu 16. století, i když je na pozadí příběhu v podstatě nedůležitá. Jedním slovem skvělý film ze zlatého fondu naší kinematografie...100% (05.08.2012)

Obávám se, že s každou další reprízou se z Roziny stává stále horší a horší film. Postavy jsou jen prázdné šablony bez nejmenšího vývoje, rádoby opulentní výprava je ve skutečnosti jen jediným líbivým prostorem, skutečně zajímavých kostýmů je jen minimum. Glázrová, Boháč, Štěpánek, Pivec i Kreuzmann se utápějí v absurdních scénách, které by se za normálních okolností tak rády popasovaly s Cechem nebo s Pardubicemi, ale nedaří se. Respektive "normální" okolnosti už nenabízeli ani tzv. bezčasí Protektorátu, ale vše fungovalo jen a jen proto, aby se točilo dlouho a s co nejpočetnějším ansáblem. Z lidského hlediska to byl sympatický krok, z uměleckého hlediska se nezadařilo. Opakování zadní projekce s motivem řeky také nebylo šťastným nápadem, ale co skutečně nemohu přejít, je naivní líčení "Italů" a fakt, že Rozina po postřelení neměla krvavou skvrnu na šatech. Pakliže budu předpokládat, že se na výsledném filmu podepsal neuvážený střih, věřím, že jisté naděje na skutečně zajímavé historické drama tu byly. A pakliže bychom se dočkali možnosti dozvědět se více o motivacích jednajících postav, bylo by to téměř ideální. Takto mi z celku vychází nečekaně kladně pouze Vášová ve vedlejší roli. (23.02.2009)

Trpký historický film o lásce a zradě z období před povstáním českých stavů. Zdeněk Štěpánek je nejhlubší postavou této balady a jeho něžná a moudrá slova, vždy rozvážného a spravedlivého převora, mne chytla za srdce. Vávra a skvělý Srnka jsou dalším báječným duetem našeho filmu. Závěr tragického Rozinina příběhu mne pak zaujal zásahem staropražských bezpečnostních oddílů proti drancující mrzké lůze, jenž je společensky výchovnou tečkou. (05.06.2016)