Přijdu hned

Na výkonu herečky Anny Letenské opravdu není poznat, že jí gestapo stálo vlastně za zády. Nedokážu si ani představit, jak jí v tu chvíli muselo být. Saša Rašilov zde hrál jednu z větších rolí, většinou se objevoval pouze ve vedlejších. Na filmu se podílel i jako autor, sepsal námět a spolupracoval na scénáři. Takže, si roli Barvínka napsal přímo na tělo. Režisér Vávra točil v nelehké době, proto nehleděl na uměleckou kvalitu filmu, ale pracoval se záměrem diváka pobavit. Dělali to tak i ostatní režiséři a samozřejmě i herci. Film dokáže výborně člověka odtrhnout od reality a dá mu alespoň na malou chvíli zapomenout na strasti a starosti. (27.05.2010)

Sentiment z toho kape na všechny strany, snad jen vycpaný ratlík pobaví. Jinak jsou snad zajímavé jen komentáře, jejichž autoři si ani o Anně Letenské nedokáží nic zjistit. Byla zatčena již v průběhu natáčení, protože její manžel schovával hledanou osobu. Gestapo ji propustilo nikoliv kvůli filmu (i když M. Havel, majitel Lucernafilmu, v tomto ohledu intervenoval), ale protože čekalo, že Letenská je přivede na stopu dalších odbojářů. To se nepotvrdilo, a Letenská byla po dokončení filmu i s manželem popravena. (29.11.2007)

Spočiatku ani nie vtipná komédia, skôr predvádzanie ľudskej škodoradosti, ale po chvíli sa to slušne rozbehne so všetkými tými vzťahmi v bytovke so spoločnými balkónmi. Dnešné panelákové pevnosti neposkytujú také príležitosti na vzťahy. Vzťahy sú v zmysle protektorátnych komédií veselé a príjemné, rovnako ako oćakávaný ľudomilský záver. Za dobré zvládnutie role si zaslúži pochvalu aj Rašilov bernardín. (02.05.2015)

Film, který vysoko přečnívá dobový průměr tehdejší hrané české kinematografie byl poslední rolí nacisty zavražděné Anny Letenské; hlavní ženskou úlohu ovšem hraje Vlasta Matulová. Pokora a důslednost jsou v poselství filmu to hlavní, co mu do značné míry v tom mikrokosmu malostranských střech a uliček dává onu výjimečnost spolu s vynikajícím Rašilovovým výkonem v titulní úloze. Dá se říci, že Vávry, dobrého Vávry, není nikdy dost. (20.02.2022)

Okolnosti vzniku tohoto filmu jsou opravdu smutné a obdivuji tvůrce, pracující v tolik vypjaté atmosféře. Výsledné dílo ale nepatří mezi mé oblíbence, protože na komedii je opravdu dost vážné. Nenaplněná touha a láska, chamtivost versus dobrosrdečnost, která nevede ke štěstí...tomu já se prostě nemohu smát. Souhlasím ale s panem hostinským, že místo jednoho strejce bude šťastných 1000 chudých dětí. (13.03.2016)