Šostakovič: Katerina Izmajlova - Višněvskaja
- Шостакович: Катерина Измайлова - Галина Вишневская (viac)
Obsahy(1)
Filmové zpracování opery Dmitrije Šostakoviče Lady MacBeth Mcenského újezdu (oba názvy se běžně uvádějí pro obě díla - operu i prózu, podobně jako Káťa Kabanová a Bouře) vzniklé na námět stejnojmenné novely ruského realisty 19. století Nikolaje Semjonoviče Leskova. Opera ve své době velmi pobouřila Stalina, protože odporovala tzv. socialistickorealistickému kánonu, který v době premiéry díla v roce 1934 diktoval většině sovětských umělců doporučené tvůrčí postupy. Filmová verze se drží dobového i místního určení daného Leskovovým námětem. Hlavní roli venkovské vražedkyně nazpívala a herecky ztvárnila Galina Višněvskaja. Režisérem snímku byl Michail Šapiro. (raroh)
(viac)Recenzie (4)
Lady MacBeth Mcenského újezdu je snad mou nejoblíbenější operou. Když ji v památné sezóně 2000-2001 inscenovalo Národní divadlo (a reprízovalo ji asi jen pětkrát!), shlédl jsem ji třikrát. Po dvaceti letech jsem viděl Šapirovu filmovou adaptaci a skoro každé scéně konkurovala vzpomínka na ono dávné divadelní zpracování Davida Radoka. Film se přimyká vyprávění, opisuje děj a hudba a zpěv působí jen jako estetizující stylizace. Je to jen literatura, ale i tak to naturalistické působení účinkuje; byť v některých scénách celek značně vychyluje - uzemňuje. Divadelní inscenace ovšem dílo významově otevírala. Šostakovičova opera totiž nevypovídá jen o banální tragédii, o lady Macbeth ze Zlámané Lhoty. A to proto - že je operou. Dílem, které integruje hudbu a slovo, které to, co se vypravuje, současně transcenduje, odhaluje v tom všedním nadosobní hodnoty, meze lidsky určeného řádu a neočekávatelně široké území duše člověka. Film jen po té vší hrůze klouzal pohledem, zatímco gramofon v pozadí nádherně hrál. Opera iniciovala - a možná až příliš!, a tak Katerinu Izmailovu brzy na těch nejosudovějších prknech toho našeho divadelního národa zase brzy vystřídaly Aida a Carmen... ()
Katerina Izmailova alias Lady Macbeth Mcenského újezdu je jediným samostatným filmem režiséra Michaila Šapira, předtím byl spolupracovníkem Naděždy Koševerové, specialistky na pohádky. Filmové zpracování je hodně naturalistické v duchu literární Leskovovy předlohy (Balabanova adaptace Leskovovy povídky je mnohem lyričtější), v závěrečných pasážích cesty trestanců na Sibiř vidíme pokračování temné linie Ejzenštenova Ivana Hrozného, případně Borise Godunova Věry Strojevy s jejich pravoslavně mystickým akcentem, třebaže je to motiv častý pro ruskou kulturu 19. století, méně již 20. obecněji (Dostojevskij, Tolstého Vzkříšení). ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ()
Slušne prevedenie s nostalgickou atmosférkou. Ale mám radšej abstraktnejšiu divadelno-opernú verziu:-) Vec chuti a nálady. Možno odporučiť jedine milovníkom Šostakovičovej a ruskej hudby. Filmové spracovanie uľahčuje divákovi pochopiť dejovú líniu. Je to ideálna verzia na "spopularizovanie" tohto neprávom zavrhovaného skvostu ruskej opery. 90% ()