Oldřich a Božena

Volání rodu s Votanem a Brunhildou, legenda z prastarých filmových dob o časech, kdy se Slované ještě svíjeli u ohňů jako nějací pohanští Prusové. "Tady vládneš, Jaromíre ? Nevypadá to tu dobře !" Stylizovaná režijní i hudební exprese už trochu po sezóně, Bartoška na prahu zrození svého erotického kouzla:"Udělám z tebe biskupa, kaplane !" Kleštění, asistované porody, práskači a další vymýcené zvrhlostě na úsvitu nového řádu. Divadlo v plenéru, dílo, nepřesahující kvalitu dobových tv inscenací s historickými náměty. 2-3* za dramatickou snahu (28.01.2014)

Celkem sugestivně podaný obraz jednoho z nejkrvavějších údobí našich dějin, ve kterém příběh Oldřicha a Boženy tvoří jen kulisu mocenskému souboji mezi přemyslovskými knížaty. Mám sice dějepisné výhrady, protože k oslepení Jaromíra došlo až v Břetislavově dospělosti, ale z hlediska historického filmu se jedná o velmi slušnou práci. 80% (15.04.2011)

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.          (29.12.2023)

Inu, pohané si tady žili docela spokojeně a kromě občasných orgií se jim nedalo nic vytknout. Pak ale přišli militantní křesťané a tekla krev. Přemyslovec, kníže Oldřich vládl zemi kolem roku 1012. Jeho druhou ženou byla vesničanka a pohanka Božena. Zplození potomka se tuze nelíbilo neplodné první ženě Jutě, šlechtě ani církevním hodnostářům. Ani jejímu manželovi, protože byla vdaná. Vávrův film se mi docela líbil a překvapila mě otevřenost scén, vzhledem k době, kdy byl natočen. (23.02.2014)

Toto Vávrovo drama tvoří jeden z článků kvalitativního posunu v českém filmovém hereckém i autorské nazírání sedmdesátých a osmdesátých let ve vazbě na tehdy nové výsledky historického bádání a neomezuje se zdaleka na Vávru (ještě výrazněji se projevil např. Oldřich Daněk). To, co se jeví jako neúměrná krutost nebo přemíra divadelního herectví, je především specificky televizním uchopením látky. Pokud se někomu tyto věci zdají být drastické, doporučuji k bližšímu poznání edice různých smolných knih nebo např. přímo Kosmovu KRONIKU či KRONIKU Vavřince z Březové. Přesnější uchopení reality není ještě bezuzdným naturalismem nebo akčním filmem. Naopak za úspěšnou bych považoval snahu o postižení psychologie postav, která zahrnuje také ústrojnou integraci moderního pohledu či - chcete-li - interpretace. Vávrovo dílo z těchto důvodů stavím podstatně výš než většina spolukomentátorů tohoto fóra. (20.10.2007)