Cena za nežnosť

Někdy slyším nářky, že filmové umění trpí nedostatkem dobrých scénářů. Na to lze kontrovat, zdali kvalitní scénáře jsou opravdu tím, co publikum nejvíce žádá. Tak jako v Mozartových časech, kdy operní diva nezřídka sklízela větší obdiv a úctu než sám autor opery, tak i dnes si všímáme víc toho, JAK hraje Nicholson v nevýznamné vedlejší roli, než CO vlastně hraje on a především ostatní, mnohem důležitější postavy. --- Ať je to s úrovní scénářů jakkoli špatné, adaptace literárních předloh zůstávají bohatým zdrojem. Tento film je typickým příkladem. Takový rodinný příběh může být, a velmi často bývá, stupidní limonádou. Má-li to o něčem být, má-li to být chytré a působivé, potřebujeme na začátku mistra slova. Tedy spisovatele. A pak scénáristu, který adaptaci nezmastí. --- To je právě to, co se v tomto případě podařilo. Všimněme si, že od debilních seriálů tohle dílo odlišují jedině kvalitní charaktery a vůbec nejnápadněji krásné dialogy. Žádná postava není černobílá, všichni mají své přednosti a slabosti, velmi lidské, přirozené, a proto působivé. --- Ubrečený závěr příběhu je, pravda, trošku laciným východiskem, pro mě mínus. Naopak velmi si mě získala zdánlivě neorganicky vložená epizoda Emmina výletu do New Yorku. Jak ty dámy ztuhly, když se přiznala, že je s dětmi v domácnosti! Překrásné! „Za tři hodiny jsem se dozvěděla, že ty ženy byly třikrát na potratu, třikrát se rozvedly, jedna nechala kvůli kariéře dítě v internátě, a v takovém momentě jsi na rozpacích, když máš mluvit o mojí rakovině?“ Člověk málokdy slyší tak nádherně pregnantní zhodnocení oné sterilní (přímo allenovské!) moderní civilizace. (20.09.2011)

Příšerná dvouhodinová muka, sladkokyselé inferno, ukázka sprostého a trapného citového vydírání, které nemá obdoby. Po rozplizlém začátku přijde vcelku záživná prostřední část, pak se ale objeví bulka v podpaží a je po ptákách. Venezuelská telenovela hadr, film je plný jak režisérských, tak hereckých přešlapů a znásilňování diváka obrázky velkookých dětiček a sladké rodinné idylky, kde si sice lidé jakoby ubližují, ale stejně se mají tak krásně rádi, až to hřeje u srdíčka. Všechna ta klišé, šablony a polopatismy tady navíc stokrát zesiluje hudba - klavírek, housličky a akustická kytárka, už jsem jen čekal, kdy tam režisér do nějaké dojemné scénky pustí nahrané publikum - "ááááh". Čekal jsem mnoho - a už dávno jsem nesledoval závěrečné titulky tak vzteklý a zklamaný. Nechápu, jak tahle - bez prominutí - plytká a povrchní s*ačka mohla dostat nějakou cenu, natož Oscara, natož hned pět sošek. (02.11.2008)

Brooks umí bravurně vykreslit lidské příběhy - kamarádství, láska, rodina. Skvěle vede herce, kteří tady předvádějí vyjmečné hereckcé výkony. Zub času se na snímku trochu podepsal a některé situační scénky nejsou tak in, jako byly před 20-30 lety, ale pořád je to velmi trefné a dostatečně komplexní. (23.03.2005)

41. Zlatý Glóbus za rok 1983 - cena (4) - *Nejlepší film (drama), *Nejlepší herečka (drama) - Shirley MacLaine, *Nejlepší herec ve vedlejší roli - Jack Nicholson, *Nejlepší scénář - James L. Brooks + nominace (2) - Nejlepší herečka (drama) - Debra Winger, Nejlepší režie - James L. Brooks (02.12.2008)

Od začátku roztahané, těžkotonážní, vážné... V kolonce žánru bych slovo 'komedie' vyškrtnul. Jack Nicholson válí. To je ale asi tak všechno. 5 Oscarů? Nechápu! Asi slabý ročník. Nejhorší je asi scénář - neoriginální a všední příběh jedné rodiny. Ocenění naprosto nezasloužené. Film je negativní, zbytečně protahovaný, nezajímavý, většinou mě nudil a zklamal. Hodnocení na imdb.com je rozhodně blíže pravdě než tady, na csfd.cz (že by stádní hodnocení?) Musím také přiznat, že jsem film viděl ne ve zrovna povedeném dabingu. Ale i přes něj - tenhle film se mi nelíbil a už ho nikdy nechci vidět. (03.08.2010)