Dívka v modrém

Předválečné filmy, to je kapitola sama o sobě. Nemůžu si pomoc, ale ta brilantnost, lehkost a nonšalance mi nikdy neseděla, neboť vždy šla ruku v ruce s povrchností. Čpí to neupřimností, tuctovitostí a naprostým odtržením od reality, již paradoxně všechny filmy "jakože" představovaly. Proč si veškerá produkce brala za vzor tehdy na kolovrátku natáčené americké plečky nevím - všechny postavy v ději jsou jako ze šablony. I přesto lze snadno konstatovat, jaké to byly u nás herecké individuality, no koukněte na to dnes. (14.05.2006)

Dr. Karas miluje dvojrozměrnou komtesu Blanku, kterou má umně vyvedenou v životní velikosti na historické malbě. Karas, jako žádáná partie, musí odolávat nájezdům vdavekchtivých dívek i jejich maminek a tajně sní o životě s dívkou z plátna. Sny se občas vyplní, což je i tento případ, protože jednoho dne komtesa získá potřebný třetí rozměr, s grácií vystoupí z plátna a plynnou staročeštinou začne bezprostředně způsobovat pozdvižení v doktorově dosud poklidném životě. (02.02.2009)

Velice pěkná veselohra o dívce z obrazu v podání Lídy Báárové (opravdu krásná žena). Která oživne a Oldřich Nový se může zbláznit radostí. Pěkná je tu staročeština ,kterou Lída mluví čimž vzniká řada vtipných situací. F.Kreuzman ,který náhodou taky pochází z Heliandy. Když si to tak rozeberem je to docela divná úchylka zamilovat se do obrazu. Oldřichu ještě ,že ta Lída oživla. (23.03.2008)

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus (25.01.2016)

Námět filmu je natolik geniální, že se nemohu ubránit dojmu, že byl využit jen napůl. Rozjezd je velkolepý, ve třetině film začne stagnovat a překvapivě je to Oldřich Nový, který svou roli nezvládá a není tentokrát králem parketu. Baarová dokazuje, že umí i náročnější role, ale film se spíše nese v té lehčí rovině a do neklidných vod se raději nepouští. Vávra má rozhodně daleko na víc, jsem spíše zklamán. Přesto stojí za vidění, vracet se k Dívce v modrém ale asi nebudu...29.5.2011...70% Nakonec jsem se k filmu vrátil a zvyšuji na 90%. Asi jsem prvně neměl tu správnou náladu. 8/2012 (29.05.2011)