Život je krásný

Čtyřicátá léta jsou, navzdory době, která rozhodně nebyla tak růžová, jak se z těch mámivých celuloidových obrázků může zdát, vzývána coby zlatý věk české filmové komedie a filmových hvězd. Těmi dozajista byli také Oldřich Nový a Lída Baarová, jejichž popularita v té době kulminovala, a kteří se poprvé na plátně setkali v předchozí Vávrově komedii Dívka v modrém. A protože úspěch plodí úspěch, bylo vcelku jasné, že i jejich další společný film bude výjimečnou záležitostí jak pro diváky, tak pro producenty. Ladislav Brom navíc patřil k blízkým osobním přátelům Lídy Baarové a její angažování do nového filmu lze chápat i jako jakousi nenápadnou přátelskou výpomoc pomluvami pronásledované herečce. Filmová romance mezi mladou, talentovanou malířkou, která touží po úspěchu a uznání, a šlechetným gentlemanem, tajným ctitelem jejího umění i sličné tváře, je ovšem oživena sérií důmyslných převleků v podání Oldřicha Nového, který tu s bravurou, elegancí a vtipem střídá masky šmatlavého dědečka s niněrou a orientálního věštce. Na vlně situační grotesky se potom pohybují herecké výkony dalších protagonistů v čele s báječnou Růženou Šlemrovou, Bedřichem Veverkou, Lálou Peškem, Zitou Kabátovou a Václavem Tréglem v roli nerudného pana domácího. A nelze opomenout ani sochařský ateliér, prozrazující vytrvalý zápas o seberealizaci mladých začínajících umělců, či Kouřícího králíka, bar s vskutku originálním názvem a vzornou obsluhou. A co teprve magické fluidum orientální věštírny a krejčí Láska, který zrovna láskou k bližnímu neoplývá? Společně s Nováčkovým evergreenem Bílé ruce klíč k divácké nesmrtelnosti. (06.10.2008)

Pomalu plynoucí, nenáročný romantický snímek, který se nesnaží o filmové umění, nabízí nám pouze možnost strávit čas v kině či u televizoru. Schémata jsou všeobecně známá, tentokrát však nejen průhledná, ale i nudná. Dvojice Baarová-Nový nefunguje a ani ostatní herce ten film asi moc natáčet nebavilo. Absence příběhu a rozumné zápletky tak sráží film hluboko do průměru, a to měl myslím našlápnuto daleko výš. Ne vždy se zadaří, 60% (11.06.2011)

Jedna z typických pamětnických komedií Oldřicha Nového coby dobyvatele ženských srdcí. Získat srdce krásné malířky Lídy Baárové určitě za námahu stálo. Ta si s rolí až překvapivě dobře poradila a Nového komické převleky byly taky kouzelné. I ve vedlejších a epizodních rolích se objevila řada výborných herců. Bylo to takové uvolněné, vtipné a optimistické. (11.02.2012)

Dvě bílé ruce znám,..., o lásce své jim povídám,..., když večer se svým krbem tiše hovořím,..., až jednou obejmou,..., tvé bílé ruce hlavu mou,..., s důvěrou svoje skráně do nich položím,..., pak prvně v žití uvěřím, že život nešel jen o okolo mě jako šedivý stín,..., uvěřím, a budu šťasten snad,..., dvě bílé ruce znám,..., o lásce své jim povídám,.., když večer se svým krbem tiše hovořím,.., do rudých plamenů zašeptám, že tě mám opravdu rád... "Proč pláčete, má lásko?"..."Protože život je krásný." (29.01.2009)

Zamilovaný Oldřich Nový vyvádí psí kusy, aby získal Lídu Baarovou. Coby dědeček s niněrou je naprosto dokonalý a scéna v níž coby věštec čte z ruky své tetičce nemá chybu stejně jako barová slovní přestřelka "hulváta" Nového a "dotčené" Baarové. Zábavná romantická komedie plná nápadů, bohužel však poněkud nedoceněná. (06.08.2011)