Princ a Večernica

Radoslav Brzobohatý si Mrakomora doslova vychutnává. Záporák, jak má být. K tomu perfektní a vtipné dialogy, nějaké to poučení, krásná Libuše Šafránková, i ten princ Velen si dovoluje nebýt takový jeliman, takže mu člověk jeho odhodlání i docela věří. K tomu napínavý souboj mezi hrdinou a záporákem o Večernici na konci - prostě pohádka jak má být. (09.02.2007)

Asi "nejopravdovější" cesta hrdiny, kterou české filmové pohádkové univerzum nabízí. Zároveň také jedna z těch mála pohádek, které otevřeně ukazují, že princ a princezna spolu mají sex i před svatbou, totiž chci říct jedna z těch mála pohádek, kde polidšťování postav a přidávání humoru neubírá na síle pohádkovému mýtu a ten je tak pořád stejně magický a osudový. Radoslav Brzobohatý je jako záporák kultovně fantastický, nedokážu ani říct, v které verzi ho mám raději, jestli v neustále promočeném celokoženém cestovním mundůru se širokým kloboukem a nebo ve fancy renesanční zámecké róbě se třpytivým pláštěm a vysokým límcem. (Co si namlouvám, samozřejmě že v celokoženém mundůru.) Pištěkovy kostýmy jsou vůbec silnou devízou této pohádky: šaty, které má Večernice při prvním setkání s Velenem (ty nadýchané rukávy, ta půlnoční modř, ta subtilní vlečka, ty třpytivé vlasy), jsou dost možná moje nejoblíbenější princeznovské pohádkové šaty vůbec, a i ty druhé, co Libuška v průběhu filmu nosí, s tím překrásným límcem, budou vysoko na mém žebříčku oblíbenosti. Ale i kostýmy zbytku herců jsou super, hlavně konečně pohádka, co nabízí zajímavé pokoukání i v oblasti mužské módy. Slunečník, Měsíčník (mínus dobový knír) a hlavně Větrník jsou velmi rozkošní jak ve své "standardní" podobě, tak ve fajnové verzi pro kralování a pouštění hrůzy s obrovskými čelenkami a korunami, ale i jako kriminálníci terorizující rozmazleného hrdinu. A taky ještě musím dodat, jak překvapivě důstojného a vznešeného panovníka si tu vystřihl zrovna Menšík. Taková ta scéna, kdy uprostřed noci v županu tepe elementály za to, že mu bez dovolení unesli dcery za účelem sňatku, a řekne "když ten otec je král", a nasadí si korunu je prostě skvostná. -"Raději mi, Kacafírku, řekni nějaký dobrý vtip." -"Dobrý vtip? Jsi moudrý král." (16.01.2021)

Je to zvláštní, ale tahle pohádka mě v dětství úplně minula. A teď už si k ní asi nemůžu vypěstovat patřičný vztah. Nemůžu si pomoct, připadá mi hrozně vulgární. Večernice by se pořád jen líbala, princezny se pořád děsně tlemí a princovi švagrové jsou chodícími kýči. Ovšem zase musím přiznat, že Mrakomor je stylový, princ rozhodně není idealizovaný a Menšík s Filopovským jsou zkrátka Menšík s Filipovským. (23.06.2006)

Pohádková fantazie se vším všudy co víc by si mohl ještě milovník pohádek přát..Láska, dobro-zlo, přirozené herecké výkony, tajemno, napětí, nevinně úzkostlivá temná kráska Večernice, na první pohled klučičí kukuč a méně nápaditý a ne až tolik charismatický princ Velen ale hlavně zlý a všemocný Mrakomor, který zas měl výborné charisma včetně své masky..Výborná byla pohádka i po trikové stránce ale hlavním kladem byl určitě zajímavý a nesmírně poutavý příběh (podle známé předlohy ale příběh je trošku jiný) který vás vtáhl a až dokonce nepustil..Jako malý jsem ji měl rád, dokonce jsem se i některým mírně depresivním scénách třeba z Mrakomorova hradu bál a mám ji rád dodnes sice se už tolik nebojím ale za knížetem Mrakomorem bych sám stejně nešel:-) Prostě trošku jiná pohádka, vymykající se tehdejší produkci... (26.05.2006)

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.). (06.08.2011)