Kouř

Originální český filmový muzikál, který se pohybuje na tenké hranici mezi genialitou a filmovým kýčem a skoro nikdy ji nepřekročí tím špatným směrem. Poprvé jsem to viděl v trochu podnapilém stavu, tak jsem nevěděl, jestli to byl důvod, proč mě film tak bavil. Ale podruhé, za střízliva, to bylo možná ještě lepší, to parádní zobrazení té nesmyslné doby (nikdo nedělá nic, ale plán se plní na 100 či více procent). Zkrátka a dobře, hodně moc jsem o Kouři slyšel a většina lidí říkala, že tohle je jeden z mála českých kultovních filmů. Jo, s tím by se dalo souhlasit. 100 %. P. S. A jak Lucii Zedníčkovou normálně moc nemusím, tady jsem to její "Kotě" žral. (20.01.2013)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! (27.01.2004)

Má to cenu, dát Vorlovu legendárnímu "muzikálu totalitního věku" šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek (a různých útržků rozhovorů zejména s představiteli hlavních rolí) z jeho počinů jak kolem mě v čase svých premiér procházely. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou, castingem a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80%. (06.10.2018)

Pro mě bohužel zklamání... čekala jsem něco víc, vtipnější, hudebnější, prostě cokoli. Dočkala jsem se trapného humoru, pár hlášek, které jsou použitelné, zbytek rozhovorů jsou unylé dialogy. Celé mě to fakt nudilo... ač mi Vorel zase tak nevadí, tak tohle mi prostě nesedlo. Jednotlivé postavy byly sice zajímavé, ale jako celek to bylo neskutečně protivné a tragikomické, což byl asi záměr, ale mě se to vyloženě příčilo. Arnoštek byl sice boží, ale první písničku a ne každých pět minut, hlavní hrdina mi byl proti srsti a celkově to na mě nezapůsobilo nijak zvlášť extra. Pár vtipných momentů tam je, kvůli Zedníčkové, tanečnímu číslu, Evě Holubové za její výkon a pár pěveckých momentů dávám ještě tři hvězdy. (03.05.2010)