Joje

Han Ji-min (přezdívaná národní poklad), se ujala hlavní role ve filmu, který odmítám nějak kategoricky žánrově definovat. Sociální drama, romance, magický neorealismus, to vše je tady nějak přítomno. Příběh představuje hlavní hrdinku Josée, která má sice divotvornou představivost, ale zároveň těžký životní úděl, když je upoutaná na vozík. Jednoho dne potká studenta Young Seok (Na Joo-hyeok), který jí pomůže domů. Scénář v žádném případě nevydírá, příběh si pomalu plyne svojí cestou, kameraman neuvěřitelně precizně vystřihuje detaily zanedbané čtvrti a magické momenty jara i zimy. Oba dva herci předvádějí civilní a působivý výkon, film do vás zcela nenásilně dostává emoce, nejen krásné záběry, a čím dál více se nemůžete ubránit jistému smutku. Nikoliv však tragickému, nebo nereálnému, prostě tak nějak se vše mohlo stát a je to tak působivé, že se nemůžete ubránit slzám, aniž by to bylo kýčovité. Film nikdy neuhýbá k laciným zkratkám, nebo dramatu, neviděl jsem japonský originál, ale tohle je skutečně jedno z nejzajímavějších korejských dramat minulé dekády. Nam Joo Hyuk se ukázal zase v úplně jiné herecké poloze a vypadá to, že chce být herec, nejen idol, který bude brát to, co se líbí managmentu jeho agentury. Budu mu držet palce, aby mu to budování kariéry dál šlo a umně kličkoval mezi popularitou a dovedností hrát náročnější role a zlepšovat se. (07.02.2021)