Tanečnica v tme

Když při řezání dřeva moc tlačíte na pilu, zahřeje se. Když to přeženete, tak se zasekne. A někdy se už nepodaří ji nastartovat..... Takže i když máte za sebou od začátku dost "pořezáno", na konci nevíte jestli máte bejt spokojenej, nebo nas*anej..... Trier na pile na konci dokonce ležel ... no - a já nebyl spokojenej :) (24.09.2004)

"Tanec v temnotách" je neuvěřitelně originální projekt, který na svého následovníka bude čekat asi hodně dlouho, pokud se ho vůbec někdy dočká. L.v.Trier v něm totiž spářil dva do té doby nespojitelné filmové světy, jakými jsou : nezávislý film, točený jen ruční kamerou a snažící se o co nejrealističtější ztvárnění snímaného + úžasný svět muzikálů, které si mohou dovolit vpodstatě úplně cokoliv. A to L.v.Trier moc dobře ví, takže tady najednou máme ženu jež musí (zdaleka nejen proto aby se uživila) těžce makat v tvrdě realisticky vyhlížejícím prostředí amerického zapadákova, ve kterém se stýká s reálně uvěřitelnými postavami. Do tohohle prostředí je ovšem vložen vpravdě "muzikálový" (rozuměj - za uši utažený, do extrémních situací dovedený) příběh, prokládaný tanečními čísly jež jsou provázena (ne náhodou, ale zcela záměrně a jedině možně) hudbou islandské zpěvačky Björk, protože je to právě ona a její originální a nezaměnitelná hudba, jež se staly tím jediným možným klíčem, který byl schopný spojit nespojitelné. (28.09.2004)

Démonický Lars von Trier perfektně zobrazuje temnotu v lidech. Diváka nešetří do poslední minuty. Trochu se mi zde nelíbí zpěv, který limituje dramatičnost závěru, ale až na tuhle maličkost, která mi prostě nesedí jsem emocionálně odrovnaný. Trier je ten nejlepší evropský tvůrce, který má mainstreamovce (včetně mně) tady. (13.10.2015)

Tanec v temnotách je emocionálne násilie - divák buď podľahne alebo sa statočne ubráni...Sama sa však neviem zaradiť...Čím viac nad filmom rozmýšlam, tým viac ma presviedča o tom, že heroickosť hrdinky, trpiteľská sebaobeta a neoblomný charakter tvoria len krehkú ilúziu súcitných emócií za ktorými je vlastne cynizmus a vydieranie. Celým filmom sa tiahne ponurá melanchólia, kt. "ruší" precítené kvílenie Björk, kt. fest nemusím a tento film ma v tom utvrdil! Pre pozitívne sympatie musí platiť: aby sa páčil film ako celok, musí sa páčiť Björk. Film je to nápaditý a originálny, mám však prevahu výčitiek (výzor Björk ako emigrantky z Československa, kt. hovorí zjavne znejúcou ruštinou; postava Oldřycha Nového; dlhé a nudné muzikálové vsuvky; umelo vyznievajúci charakter hrdinky; Björk, Björk a Björk; koniec koncov kvílenie Björk som už spomenula...) (17.08.2009)

Jako filmový teoretik bych byl nejspíš z filmu na větvi, ale to já nejsem, takže kus stínu pochyb nad tímto filmem přeci jen přetrvává a rozhodně nemám na mysli tu závěrečnou scénu (ani v nejmenším mi nepřipadala přehnaná). Spíš trošku zamrzel nějaký originálnější a třeba i košatější příběh. Naštěstí ale bylo na co koukat, tedy spíše poslouchat. Není lepšího hudebního doprovodu pro tento film než od Bjork, která se i se ctí porvala s touto hereckou výzvou. Další důkaz toho, že Trier je jednoduše liška podšitá. Bohužel jsem viděl dříve jeho Dogville, jenž pokládá podobné otázky a jenž se mi líbil o něco více, a tak ve srovnání s tímto netradičním muzikálem přeci jen je o několik kroků napřed. (19.09.2007)