Stín kapradiny

Kromě dokonalé kamery filmu dominují výkony obou polských herců (u nás si společně zahráli už ve Svobodově "Zániku samoty Berhof") a výborného Miroslava Macháčka v mnohočetné roli špatného svědomí prchajících zločinců. Umění Františka Vláčila s léty neztratilo nic ze své velikosti a to, jak dokázal sladit příběh dvou mladíků, ocitnuvších se ve spirále násilí, a krajinu, která je obklopuje a postupně vtahuje do své náruče, to doslova bere dech. (28.09.2007)

„Jaká pak krása. Ještě jsem žádnou neviděl. Můžeš to rozmačkat na kaši… Každou krásu můžeš zplstit ….všechno na padrť“ Moc "krásy" v sobě tento melancholický snímek o dvou mladících utíkajících před důsledky vraždy hajného neskrývá. Je to spíš dost slušná depka, byť zajímavě nasnímaná. Moc krásná je ale rozhodně hudba Jiřího Svobody. Na celém filmu pak jistě zaujmou jak oba neznámí polští herci v hlavních rolích, tak třeba Miroslav Macháček v takové své typické podivínské roli. Silný je pak rozhodně samotný závěr, kdy se vyčerpaný Vašek v obklíčení dívá na hvězdy a přitom filosofuje o životě: "Kdo mi dokáže, že se tam ten náš svět neopakuje....Jak to může někdo takhle pro nic za nic stvořit a ještě se nám směje“ Celý příběh pak trefně uzavírají slova Miroslava Macháčka "Vyhnuli se trestu. Tak by to nemělo být“ (01.08.2017)

František Vláčil ve své režijní filmografii snad ani jednou nešlápl vedle. Platí to i o adaptaci stejnojmenného románu Josefa Čapka, který si Vláčil přál mnoho let převést na filmové plátno. S pomocí osvědčených spolupracovníků (scénárista Vladimír Körner, kameraman František Uldrich) vzniklo další vynikající baladické dílo, které musí zákonitě skončit neúprosně. K tomu slouží naprosto ojedinělý casting v podání dvou mladých polských herců, kteří působí neotřele a svěžím způsobem. Interakce mezi nimi je více než úžasná, bez nadsázky se dá hovořit o jejich silném citovém pnutí. Stín kapradiny jako jiné Vláčilovy filmy vyžaduje plné divácké nasazení, o to více se vám zapíše do mysli. V mém případě především právě oněmi pohlednými mladíky. (22.05.2022)

Cesta do pekla nemusí být provázena dobrými úmysly. 1)  Film nabízí mnoho různých poetických obrazů lesa a krajiny._____ 2)  Oceňuji krásný básnický jazyk Josefa Čapka, který chvílemi pronikl i do filmu. ... protože jsme blbci a krávové. 3)  Nelíbí se mi postsynchrony ve velmi uměle působícím zvukovém prostoru._____ 4)  Hvězdičku přidávám za fešné u nás neokoukané polské herce 25letého Marka Probosze (vrah Ruda Aksamit) a 23letého Zbigniewa Suszyńskego (Vašek Kala), kteří po celou dobu nesešli z obrazovky a drželi film na příjemné koukatelné úrovni._____ 5)  Bohužel však neměli moc co hrát, jejich postavy jsou nevýrazně profilované a takové nijaké. Jejich motivace je za vlasy přitažená a jejich chování chvílemi nepříliš pochopitelné. Scénář Vladimíra Körnera a Františka Vláčila mě prostě nezaujal._____  6)  Ale nechci být příliš kategorický. Možná po opakovaném zhlédnutí změním názor a přijdu vláčilovské poetice více na chuť, jak se mi to už s jeho filmy dříve stalo. (06.07.2022)

Můj první a dost možná poslední Vláčil v životě. Sorry, ale ta zvláštní poetika vyprávění a vůbec ta celková atmosféra filmu mi vůbec nesedla. Navíc se mi nějak příčilo po celý film fandit dvěma asociálům páchajícím zlo bez zjevného důvodu. Lidem vykradou barák a okomentují to slovy : jinej by jim to tu zapálil. Takže na konci dostali co jim patřilo. Neupírám tomu jisté kvality, ale mě to bohužel minulo.40% (31.03.2019)