Vôňa ženy

Ani slepej by nezahrál slepýho tak dokonale jako Al Pacino. V jeho společnosti si báječně zatančíte tango, zajezdíte ve Ferrari ulicema New Yorku a navštívíte pětihvězdičkové hotely a navečeříte se v nejluxusnějších restauracích. Máte-li po ruce Johna Danielse (Al ví, že je to Jack, ale z přátelství mu říkejme John), budete se báječně cítit. Pacino má navíc v závěru filmu jednu z nejkrásnějších řečí odehrávajících se v "soudních síních". Ani na chvíli neváhám s hodnocením - 5* (08.07.2010)

Fantastický Al Pacino, který vytáhl průměrný a místy i vyloženě podprůměrný film s přepálnou stopáží až na 83%. Nejspíš mi muselo něco uniknout, protože tohle byl podle mě jen další americký potleskový patos. Brest vsadil na vždy přitažlivé téma točící se kolem sebevraždy a jako pojistku použil ještě postiženou postavu. A ty lidi mu to sežrali. Asi taky nakonec zatleskám, bujaře zavýsknu a zatlačím slzu radosti. 2 za Ala. (19.11.2009)

Ve skutečnosti moc příjemný film s klasickým feelingem Hollywoodu 90. let. Naneštěstí celý ten příběh je tak moc patetický a sladkobolný, že to bylo trochu moc i na mě (a to já v tomhle ohledu snesu poměrně hodně). Vůně ženy kombinuje několik často využívaných schémat do jednoho jediného děje. Snaží se být klasickým srdcervoucím dramatem o sblížení postiženého a opatrujícího, školním příběhem chudý dobrák vs. bohatí floutci a vlastně i jakýmsi soudním dramatem o lidské morálce. Brest to poměrně šikovně zvládá ukočírovat dohromady, ale ta tíha sentimentu jednotlivých momentů je opravdu zdrcující. Výsledkem jsou pak někdy až téměř pitomé okamžiky (slepý řidič ve velké rychlosti zatáčí podle pokynu), které zas jindy vyvažuje působivost vztahu mezi hlavními postavami. Hezký film, který by ve vážnějším a ukočírovanějším provedení mohl být ještě lepší. 6/10 (27.05.2018)

Váhala jsem mezi čtyřmi*, ale přesvědčil mě Pacino. Tohle je jen a pouze jeho film, všechno ostatní mu jen dělá křoví a každá vteřina jeho herectví je blaho největší. A má to jednu z nejkrásnějších scén tanga ve filmu vůbec. Příběh sice trochu ohraný, dost předvídatelný, ale co na tom, když tam Pacino tak řádí! Oskar naprosto zaslouženě doputoval do jeho rukou. (12.08.2010)

Život v temnotách byl vždy mojí noční můrou (možná i proto, že už na svět poměrně dlouho hledím skrze dvě, v kovu zasazená, sklíčka) a Pacinovo ztvárnění plukovníka Sladea zhmotnilo mé představy o tom jak bych, kdybych oslepl, na svět nahlížel já. Vždyť k čemu by byl život, když ho neuvidím? Přesto je VŮNĚ ŽENY právě o životě, o tom jaké maličkosti ho mohou ovlivnit a o tom jak se má prožít. Moc pěkný příběh. P.S: Další dokonalý Pacinův proslov. (10.10.2009)