Město v bílém

fascinující symfonie zasněžené Prahy, jejíž jednotící osou je polozamrzlá Vltava. Vizuálně krásné, montážně precizní a přesně v duchu Vláčilovské "mezihry" (nucené) mezi velkými hranými projekty. A nejlepší je asi hudba dvojice Liška+Stivín. (31.01.2009)

Po úvodní ukázce nové uniformní (vpravdě totalitární) architektury sídlišť a pakulů, zlidštěné jen z oken vyvěšenými síťovkami a kastrůlky (což byla v zimě běžná náhrada za chladničky) a doprovázené jen šumem a hlukem, nás pak film provádí jen interiéry a exteriéry staré (barokní a gotické) architektury, kteréžto záběry jsou doprovázeny působivou Liškovou a Stivínovou hudbou. Až se divím, že takový protiklad unikl pozornému oku cenzora. Vše prostříháno záběry lidského hemžení. (02.12.2014)

Skvostná hudební kompozice. (12.05.2011)

Snímek začíná a končí rozbíjením ker, obsahuje spoustu různých výjevů, náboženské chóry, sníh, hrající kapelu a pohledy do obecenstva, spojující motiv bílé a obrazy života v zimě. Možná to vyžaduje větší míru zahloubání se, pro mě to však byl pouze průměrný a nepříliš vzrušivý filmový zážitek. (02.12.2013)

Téhle Vláčilově "symfonii" zasněžené Prahy bych asi neměl problém dát plný počet hvězdiček. Ten bílý vizuál, ať už se zaměří na samotnou starou Prahu či na zamrzlou Vltavu nebo se případě propojí se záběry ze života místních lidí (včetně sáňkujících dětí), funguje skvěle. Zvláště když ten vizuální zážitek umocňuje skvělá Liškova hudba. Ale pak je tam náhle pasáž jako z jiného světa z interiéru nějakého kostela doprovázená (nevím proč) Stivínovou jazzovou hudbou. Jak mám jazz vcelku rád, tak sem to tedy vůbec nepasuje. Stejně tak jako těch nějakých třech a půl minuty nesedí do celého tohoto dokumentu a já musím chtě nechtě jednu hvězdičku ubrat. (25.02.2023)