Dým bramborové natě

Velmi poklidný film s ponurou a tichou atmosférou. Mistr psychologických dramat Rudolf Hrušínský se tu nesmazatelně zapsal velkým písmem. Právě na něm staví celý příběh a postavu seriozního doktora Meluzína ztvárnil dokonale. Moc se mi líbí tahle venkovská dramata a tohle je jedno z mých oblíbených. Rád se k němu vracím, když je možnost, i když je poněkud skličující a jeho konec není nejšťastnější. 80% (28.02.2011)

Je to již dlouho co jsem Dým bramborové natě viděl, ale dodnes na mě zanechal příjemnou vzpomínku na závěrečné životníé rozjímání, kterého by se měl dopustit asi každý z nás (pokud má tedy o čem ze svého života rozjímat). Patrně skutečně rozhodující byla trucovitost režiséra Františka Vláčila, který trval na osobě Rudolfa Hrušínského. S ním je totiž doktor tak výraznou postavou, jakou si přesně žádá scénář a pro diváka se tak stává skutečně nezapomenutelný. (11.07.2012)

Výborný Hrušínký, v roli zadumaného, smutného a nepřístupného doktora, který se jaksi osudově vrací z velkého světa na vesnici, kde nastupuje do malé ordinace. V těchto kulisách se odehrává syrové, až sychravé psychologické drama, mezi několika málo postavami. Dusnou, beznadějnou a „deštivou“ atmosféru dotváří všudypřítomné škaredé počasí v exteriérech. Závěr v kombinaci tragédie s happy endem potrhuje tento, pro mě doposud zcela neznámý, kvalitní film. (23.09.2009)

"To je jaksi proti lidské přirozenosti jít z lepšího na horší....A tohle má být horší? Pro někoho třeba ne..." Tento Vláčílův melancholický příběh z vesnického prostředí o doktoru, který se rozhodl přejít z místa šéfa kliniky a docent na fakultě na místo obvodního lékaře, má dvě zásadní klady. Jednak je to úžasně úsporné (přesto dokonalé) herectví Rudolfa Hrušínském v roli doktora Jana Meluzína a pak velmi přiléhavá (zádumčivá) hudba Zdeňka Lišky. Určitě zajímavou roli učitelky zde pak ztvárnila i Věra Galatíková. Přes všechny tyto klady, to ale za mě ani po opakovaném zhlédnutí na plný počet  hvězdiček není. Může za to podle mě scénář filmu (nebo možná už sama předloha Bohumila Říhy), který pokud jde o postavu doktora Meluzína vyznívá ke konci tak nějak do ztracena. V úvodu filmu doktor říká, že se chce vrátit k "sobě, k tomu co byl nebo co ještě je". Tomu návratu ale chybí nějaká jasnější pointa. Tedy pokud za ni nemám chápat tu situaci s poněkud nevydařeným "domácím porodem".  PS: Opětovně zhlédnuto (a komentář napsán) u příležitosti 100. výročí  narození Františka Vláčila (20.02.2024)

Nebýt Rudolfa Hrušinského tento snímek by zdaleka nebyl tak příjemný. To, že doktor tráví většinu svého volného času sezením a procházkami po hřbitově někomu jistě přijde ironické. Jen mimo téma, kdybych byl američan a viděl název filmu Smoke on the Potato Fields určitě by mě nikdo do kina nedotlačil :) (28.10.2006)