Pevnost

Marně jsem hledal film v šedesátých letech, pak jsem si všiml v televizi let osmdesátých, až jsem jej našel v devadesátkách. Asi bych spíše ocenil barevný dobrodružný film, forma černobílého podobenství mě při temných záběrech a tiché řeči spíše uspávala. Při poměrně zajímavém obsazení bych také ocenil našeho herce v hlavní roli. Snad jen soudružsky zdevastovaný Nový Hrad u Jimlína a ta nahá holka byly pro mě zajímavé. (28.01.2017)

Když už někoho kousne had čtyřikrát, to ho musí opravdu štvát... Prazvláštní film s atmosférou založenou zejména na černobílém podání, tmavý a bezútěšný. Ostře řezané rysy byly zřejmě hlavní podmínkou na castingu, proto prim hraje Josef Kemr a Cserhami, ovšem příšerně předabovaný. Potěšil Jan Schmid v epizodní roli a spousta lehce dokumentaristických záběrů. Nevím jestli se mi to úplně líbilo, ale nedokážu dát méně než 3*. (09.02.2017)

Český pokus o tvorbu a'la Béla Tarr nedopadl i přes finanční neúspěch díla vůbec špatně, byť si své zaujetí vysvětluji i tak, že snímek částečně rozvíjí nikdy nedokončené myšlenky mé nejoblíbenější osobnosti v oblasti literatury. Pár chybám se ale přes veškerou snahu nevyhnul - hlavní postava v podání György Cserhalmiho nevzbuzuje až takové sympatie, přičemž tohle dávám za vinu především technicky nezvládnutému dabingu (nemluvě o tom, že se jinak velký oblíbenec v této oblasti Pavel Soukup nesžil s výkonem maďarské akvisice), z filmového vyjadřování cítím jistou ukvapenost pramenící z nadšení okolo pádu režimu (a tím pádem i znenadálého svobodného vyjadřování), no a ono zmíněné ideové rozvinutí je vlastně učebnicově polopatické, což je v rozporu se zmíněným židovským spisovatelem (jeho Zámek rozhodně není zámkem v pravém slova smyslu). Líbí se mi ale zachování dalších Kafkových svébytných rysů - zdejší děj se nedá aplikovat a priori na pozdní normalizaci, v zásadě se s takovými Ewaldy můžeme setkat i v druhé dekádě 21.století, navíc není ani stopy po srpech, kladivech, či jiných podobných zrůdnostech. Vedle univerzálnosti lze vypozorovat i vystihnutou "procesní" beznaděj, hlavně v druhé polovině, kdy události nabírají veliký spád (konkrétnější ale nebudu, protože právě v pointě díla pozoruji onen "kámen mudrců"). Sice jsem zmínil jisté nedostatky v případě hlavní role, jinak se mi ale zdejší obsazení docela líbí - nejlepší mi zde přišel Josef Kemr, pro kterého to bylo druhé zavítání do světa úzkoprofilové kinematografie (předtím "Krvavý román"), zaujme i farář Lubora Tokoše, naproti tomu Miroslav Donutil nemá zde až tak velký manévrovací prostor a obal DVD na něj láká pochopitelně z marketingových účelů. Z českých porevolučních reflexí komunismu sice radši doporučuji čerstvější "Pouta" a šerá beznaděj v "Pupendu" byla působivá neméně, přesto bylo jednoznačným hříchem tehdejšího publika, že nechalo toto dílo zapadnout. (Za sebe si ale myslím, že by se to časem mohlo změnit, tedy aspoň pokud současní tvůrci dodrží nastavenou laťku a budou pokračovat v obrození z posledních dvou let.) 80% (27.01.2011)

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Škoda, že se tak málo starali, aby divák ten film pochopil. Vždyť já jsem si až do konce kladl otázku, jsou to komančové, nejsou to komančové, co vlastně po něm chtějí, proč má podepsat a co to má podepsat...To by mělo patřit k nějakému takovému bontónu, že nejdřív divákovi vysvětlím, o co jde, a pak teprve si hraju na umění. Gyórgy je prototypem charismatického blba, intelektuálského seladona, avšak při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o obyčejnou vopici, jakéhosi lidoopa v lidských šatech, který mluví málo a tak se mu daří před celým světem tajit svou neobdařenost. Nechápu taky, proč je na obalu filmu Donutil, který tam hraje dohromady asi 20 sekund, Asi proto, aby se film udělal v očích nezkušeného diváka něčím lepším, než ve skutečnosti je, což platí nejen pro Donutila, ale i pro celek jako takový. (13.02.2011)