Rose Island

"Ty mě vozíš po městě a nemáš ani řidičák?" "Nenutil jsem tě abys jela, ne? Travalas na tom." "Trvala?" "Jasně. Nikdy bych tě přece bez souhlasu nevozil po Boloni v ručně postaveném autě bez espézetky, bez řidičáku, a navíc opilej." ______ Welp, evropský Netflix je stále víc divácky atraktivnější. Již nějakej ten pátek jsem neviděl zábavnější feel-good komedii z koprodukce Itálie a Francie, která disponuje tak originální a nepředvídatelnou premisou, nečekaně inspirovanou na základě těžko uvěřitelných skutečných událostí. 'Rose Island' je v podstatě taková pošetilá robinsonáda naruby - laicky řečeno anarchistická hořkosladká retro satira z éry květinových dětí, která nápaditě rámuje bizarní příběh o sortě amatérů, kteří se nehodlají svázat společenskými buržoazními konvencemi, a spontánně si vytvoří vlastní nezávislý stát uprostřed vod Jaderského moře, kde nepanují žádná konstituční pravidla, a který představuje jakousi pomyslnou oázu svobody.... Snímek evidentně rezignuje na jakoukoliv dramatizaci, a zcela dobrovolně se poddává excentrické bujarosti a sentimentálním absurditám - ve vypravěčské intonaci jde o žoviální anti-establishment výsměch vysoké politice, který svou inspirativní symbolikou o 'Don Quijotském' boji s větrnými mlýny (které ztělesňuje vládní jurisdikce), hledání neomezené svobody a idealistické utopie, bezprecedentně zahřeje u srdíčka. 'Rose Island' sice nevzbuzuje kdejaký markantní ambice, jenže stěžejním účelem bylo svou groteskností pobavit - což se režiséru Sydney Sibiliovi vydařilo na výbornou - já sám čas od času sporadicky potřebuju vypnout mozek a unášet se na temperamentních vlnách podmanivýho optimismu - mnohdy není potřeba víc. Casting je mimochodem neskutečně charismatický.... // VERDIKT: svět patří snílkům UwU // (07.03.2021)

Italská komedie založená na skutečné události. A docela zajímavý vhled do mentality jižanské evropské populace konce šedesátých let. Místy si troufnu tvrdit, že to má zajímavé srovnání i s naším Pražským jarem. O to přesně se snaží ústřední hrdina tohoto filmu a proti němu stojí italská vláda, která je vykreslena jako komise seniorů, pro kterou je novinka zvaná televizor sprosté slovo. A světe div se, všechno tu skvěle funguje, odlehčené pasáže přirozeně přechází v ty vážnější a naopak. Určitě jedna z těch povedenějších evropských komedií, která si zaslouží vaší pozornost na Netflixu. 75% (19.11.2021)

Talianský inžiniér Giorgio Rosa sa v roku 1968 rozhodol neďaleko Rimini založiť svoj vlastný mikroštát. Na Jadranskom mori postavil plošinu o rozlohe 400 štvorcových metrov, ktorú nazval Rose Island. Účelom bolo stvorenie malého raja, v ktorom mohol byť každý jedinec slobodný a sám sebou. Téma je dostatočne zaujímavá a tak sa ani nečudujem, že sa našiel niekto (Sydney Sibilia), kto mu vdýchol filmovú podobu. Množstvu organizačno-funkčných vecí ohľadne samotného ostrova sa snímka príliš do hĺbky nevenuje, čo by ma osobne dosť zaujímalo. Filmové spracovanie je skôr takou príjemnou atmosferickou záležitosťou na letné dni, s milým idealistickým závanom. Pokiaľ Rose Island pojmete s väčším nadhľadom, dokážete si ho užiť. Pravdepodobne ale aj rýchlo zabudnete. (20.08.2021)

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. (12.01.2021)

Dramatická komedie která selhává v humoru, a v drama pokulhává. Scénáristé se tak dlouho rozhodovali čemu dají větší váhu, až to zašlo tak daleko, že se jim to zjevně nechtělo přepisovat. Zdali je to podle skutečné události, autorům věřím, že Rosa byl trochu z jiného světa. Ve výsledku mi to ale přišlo naprosto absurdní, postavy byly přiblblé a hlavní hrdina tupý, i když měl býti géniusem. Vůbec by neuškodilo vystřihnout veškerý humor a vydat se po dramatické dráze, neboť příběh nabízí plno zajímavostí. Ve filmu se také objevuje politika, které není pomálu, a který ve spojitosti s karikaturním humorem dobře nepůsobí. Opět se mi potvrdilo, že třeskutost mých humorných emocí je úplně někde jinde, než u řadového televizního diváka. Škoda, že se film více nezaměřil na celou myšlenku, na technické provedení celé stavby a na funkci mikrostátu. Z filmu si odnáším, že to byl párty ostrov u hranic Itálie, který nikdo nerespektoval, a jeho autistický autor si jen tak vytiskl pasy a stanovil si úřední jazyk. Románek okolo Rosy je sice fajn, ale opět humornost dokázala zabít vážnost celé situace. Vlastně ani nevím, na co se film zaměřuje, létá od tématu k tématu, humor je zde nevhodně zvolen a otázka vzniku mikrostátu tu téměř není. Autoři zde vyzdvihují podivné chování postav a zašlapávají jakoukoli dramatičnost a informovanost. Podívanou jsem si celkem užil, očekával bych ale vážnější notu, nebo naopak čistou komedii. (26.12.2021)