One Says No
Obsahy(1)
Rozpínající se čínská velkoměsta postupně pohlcují venkov. Obětí expanze, z níž těží místní developeři napojení na vládu, se stala také vesnice Yangji. Venkovští obyvatelé jsou nuceni vyklidit své prosté příbytky a uvolnit místo pro nové domy a podnikatele z měst. Naprostá většina místních tlaku navzdory mizivé kompenzaci a malým vyhlídkám na důstojné bydlení ustoupí, ale Azhong je jedním z hrstky lidí, kteří se zkorumpovanému systému rozhodnou vzdorovat. Svého domova se nehodlá vzdát. Surový dokument, odhalující nelidský rozměr čínského stavebního boomu, je založen na jeho bezprostředním svědectví ze zabarikádovaného bytu. (MFDF Ji.hlava)
(viac)Recenzie (4)
Tohle rakovinné bujení je pozorovatelné po celém světě. Již kvůli němu dochází k viditelným změnám klimatu. Někteří už význam slova pokrok začali přehodnocovat. Naštěstí Praha je snad jediná ze světových metropolí. která už třicet let neroste a máme v ní příjemný klid. Na dokument to je moc dlouhé. ()
Magořinec... nedozírná roztažitost společnosti vs. neústupnost a chronická zásadovost jedince, jež ztrácí i poslední morální zábrany. ()
Na dokumentu zvláště oceňuju, jak se mu povedlo zachytit atmosféru čínského velkoměsta. Připomnělo mi to trasu vlakem z Tianjinu do Pekingu. Díváte se z okna a kolem vás pořád ubíhají samé paneláky a mrakodrapy v různých stádiích rozestavěnosti nebo rozkladu, až po dvaceti minutách dojede do Pekingu. Není vůbec poznat, kde jedno město začíná a kde druhé končí, všude se bourá, nebo staví, ve dne v noci. ()
Je úsměvné, jak na jednu stranu vznikají dokumenty o všem špatném v Číně, na druhou stranu žádné dokumenty o tom, že za posledních 30 let zaznamenala Čína největší skod vpřed ve svých dějinách. No ano, i toto dílo je jen propaganda, stejně jako reportáže České televize, které jsou jakýmsi nekonečným seriálem z cyklu "Nenáviďme Čínu". O utrpení, které přinesly intervence do Víetnamu, Kambodži, Laosu, Iráku, Libye nebo Jemenu se dokumenty moc netočí. A už vůbec ne o tom, že v Indii prodávají rodiny děti na sex, aby mohly žít aspoň v chatrčích a neumřely hlady. Zajímavé ne celém tomto dkokumentu také je, že přišel v roce, kdy Čína údajně vymítila chudobu ve své zemi. Před nástupem ČLR byla v Číně průměrná dílka dožití kolem 40 let, dnes je skoro dvojnásobná, Čína je největší světovou ekonomikou, s nejrychlejšími vlaky, s více mrakodrapy než má zbytek svět a cenově nejvýhodnější elektronikou. Ani sankce na její zboží a obchodní války nebrání, aby se lidem v této zemi žilo každým rokem lépe. A tak dostávají prostor podobné projekty. Inu - na každém šprochu je trochu pravdy, ale nešťastnou zemí Čína rozhodně není. ()