RoboCop

„Nice shooting, son. What´s your name?“ - „Murphy.“ Detroitské zločinecké chátře též znám jako Hrobokop.. Cisterna plná krve, dobře zásobovaný Army shop, policejní Kryton fungující na přesnídávku, explozivní stolní hra Nukem a banda grázlů vedena členem Špidlova kabinetu s brokovnicí. To vše lehce úchylný Nizozemec vsypal do mixéru a vznikl cyberpunkový Flesh & Blood koktejl o vzkříšení novodobého Ježíše z neprůstřelného plechu. Brilantní scéna s nepodařenou předváděčkou robotické drůbeže ED-209 mě vždycky zaručeně rozebere. (31.05.2010)

Maso a kov klasika. Verhoeven dobou akci s nabušenou plechovkou vyztužil svými oblíbený news shoty, které jsou z hlediska celku vlastně na první pohled úplně zbytečné, ale vedle klasické podívané konstruují celkem zneklidňující linii hroutícího se světa budoucnosti. Motivy jako zneužívání policie soukromým sektorem a napětí mezi majiteli a odbory jsou sice upozaděné, ale funkčně dotvářejí atmosféru. Je to přímočaré, zároveň se to svojí brutalitou a nadhledem zaryje natolik, že člověk pořád cítí ty lehké žaludeční vibrace z doby, kdy to hltal jako dítě v němém úžasu. (05.02.2014)

RoboCop je legenda, ke které jsem se bohužel dostal až mnohem později, než bych asi měl. A když nefunguje nostalgie, je to problém, protože si člověk všímá chyb a nedostatků, a to hlavně pochopitelně v technickém zpracování. Přesto však musím říci, že ačkoliv se jedná o snímek z roku 1987, samotný RoboCop vypadá stále stejně drsně a jediné, co z dnešního pohledu pro nezaujaté může působit směšně je robot ED 209, který tenkrát prostě nešel rozpohybovat jinak, než digitálně. Čeho si cením je fakt, že na mě i v dnešní předigitalizované době dokázal Peter Weller ve své nejznámější roli zapůsobit a místy mě i pobavit. Ještě že se dočkáme remaku, který snad uvede do obrazu i mojí generaci...80% (26.01.2014)

Nejlepším filmem o zmrtvýchvstání Ježíše Krista je původní RoboCop! Tedy pokud se do úvahy berou i alegorie. Kultovní RoboCop Paula Verhoevena patří mezi nejlepší akčňáky 80. let, který s odstupem času zcela odpovídá době svého vzniku, přesto i po letech má velmi výraznou pozici.   Samotný Verhoeven chtěl do filmu skutečně zapojit podobu se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, především chtěl ovšem natočit takový klasický western v dystopickém prostředí. Původní RoboCop poté nejen víceméně dokázal předpovědět budoucnost města Detroit a též budoucnost, pod povrchem akčního béčka se ovšem navíc skrývá i parádní satira, která si utahuje z americké okázalosti i oslavy násilí. Toho je v samotném RoboCopovi ostatně požehnaně.   RoboCop je zároveň příběhem o souboji člověka se strojem, v tomto případě i v rámci psychologické roviny, kdy se kyborg musí vyrovnávat se svou minulostí člověka a snažit se přitom alespoň částečně nepřijít o své lidství. Prohnilost korporátních společností, korupce, boj s identitou i lidskostí. S odstupem času RoboCopovi na kráse ubírají především pořád tak trochu zastaralé digitální efekty (i když má souboj s ED-209 pořád své kouzlo) a přesto je to i po 35 letech solidní akční podívaná, která je pod povrchem přeci jen víc než pouhou akční podívanou.   RoboCopem se sice mohli stát Arnold Schwarzenegger nebo Rutger Hauer, volba nakonec ovšem padla na Petera Wellera. Především i proto, že mě dle Verhoevena ideální čelist, což je i u RoboCopa tak trochu klíčové. Weller se následně projevil jako skvělá volba, která v rámci možností z této role vymačkala maximum a i pod vrstvou make-upu a většinu času především masky, ze které šlo skutečně vidět pouze čelist Weller vymačkal maximum a skutečně dokázal dát duši ochránci Detroitu, kterému by člověk nechtěl zkřížit cestu.   Skvělý soundtrack Basila Poledourise, především ústřední hudební motiv, který patří mezi ty nejlepší hudební motivy 80. let. Tenhle hudební motiv dokáže přesně prodat atmosféru téhle brutální, zábavné a především chytré akční podívané, která s odstupem přesně definuje Verhoevena jako výjimečného tvůrce, kterému by dneska dost možná dveře do Hollywoodu už nikdo neotevřel......... (22.03.2022)

Víte, co je zvláštní? Že jsem Robocopa 1 vlastně kompletně viděl až letos v roce 2007. Nikdy dřív jsem se k tomu nedostal, vždycky mi do toho něco přišlo, nebo zrovna nebyl nikde po ruce a nebo jsem ho viděl jen určitou část. Přesto je to zatraceně dobrej film. Spousta krve není nijak přehnaná, Detroit je tvrdý město, a kromě počátečního masakru policisty Murphyho, který je brán dost nadneseně (říkejte si co chcete, ale nikdo neustojí třicet střel z brokovnice, to by padl na zem po první ráně) a naturalisticky (po třiceti kulkách se té krvi vlastně ani nemůžete divit), jich nijak extra moc neuvidíte. Celkově je to zábavné akční SF béčko, s dobrými hereckými výkony a hodně sympatickým Peterem Wellerem. Jeden z dalších kultů, které se sice s postupem let s dalšími pokračováními stále víc rozmělňovaly, přesto kultem zůstaly. Robocop je totiž sympatičtější jak vychlazená skotská uprostřed pouště už jen proto, že je to dosti brutálně zavražděný policajt, co měl rodinu. Hlavní hudební motiv zná každej a je to jeden z těch motivů, který vám stále zní v hlavě (hrdinská hudba jako třeba v Conanovi nebo Predátorovi). Nostalgie se u mě nekoná, a přesto se mi Robo dost líbil. (04.03.2007)