Saturnin

Jirotkův originál patřil dlouho k mým favoritům a nutno přiznat, že suchý anglický humor funguje mnohem lépe v knize než ve filmovém zpracování. To má sice správné dobové ladění, ale místy bych skoro řekl, že repliky příliš nejdou hercům od pusy a výsledkem je trochu přehraná a afektovaná komedie, která ztrácí to nenapodobitelné suché kouzlo knižní předlohy. (12.12.2005)

Byl jsem na tom v kině, s máti a ségrou... To už je let... To kino je dávno, dávno zavřený. Knížku jsem kdysi poprvé četl na dětským táboře, kde jsem měl celou dobu jeho trvání nohu v gybsu... Půjčila mi jí jedna krásná, velice luxusně přírodou obdařená kamarádka. Jsou věci (=rozuměj prsa), které člověk prostě nikdy nezapomene :) (21.01.2011)

Viděl jsem verzi dlouhou dvě hodiny a musím říci, že od cca poloviny jde o špičkovou a inteligentní komedii, která těží maximum z odlišných charakterů. Skvěle komorně natočeno i zahráno. Casting je navíc excelentní a tak to byla v podstatě luxusní jednohubka. Jeden ne z mnoha porevolučních filmů, který se fakticky povedl, což je u adaptace divadelní hry také hodno obdivu. 75% (25.09.2018)

Četl jsem knihu, viděl jsem seriál i film. Nemá cenu zde rozpitvávat detaily, kdo to nečetl nebo dokonce neviděl, je už teď mrtvý.___ Film je ze všeho nejhorší, protože je to v podstatě jen sestřih seriálu. Knížka úžasná, seriál taky. Pro mě asi nejlepší komediální filmové dílo všech dob. Edit: A ještě jsem také navštívil divadelní představení brněnského studia V - doporučuji. (09.01.2007)

Konzervativní společnost 30. let se podařila díky dobrému scénáři plnému trefných a distingovaně uhlazených dialogů, společně s přímočarým režijním tahem na bránu a skvělému hereckému obsazení navodit bezchybně. Škoda toho, že režisér Věrčák svým sedmadevadesátiminutovým přešlapováním na hraně minimalistického celovečerního filmu a sucharské televizní inscenace nedělního večera na ČT, dělá nehezký škraloup na formálním zpracování. Kdyby alespoň trochu přitlačil na výpravě, byl by jeho počin geniální směsicí starosvětského humoru vyšší společnosti, který tak v případě tohoto filmu zachraňují pouze herci, k nimž není námitek, zvláště u Oldřicha Víznera se jedná o mistrovský tah číslo jedna, jehož všeznalé glosování pobaví i cynického milovníka televizních estrád. Zde může chyby hledat jedině škarohlídský znalec Jirotkovy předlohy, ke kterým sice nepatřím, ale rozhodně se k nim v brzké době zařadím. (27.12.2005)