Posledné preteky

Popravdě řečeno nevím. Mám to s pro a proti tak napůl. Sice beru jako zajímavé ozvláštnění, že film je vyprávěn očima Čechům vlastně neznámé postavy, ale přece jen jsem se těšil na film o Hančovi a Vrbatovi. Přičemž Vrbata si skoro neškrtl, až trochu na konci. Líbila se mi kamera a výprava a kostýmy, velmi dobře vše zvolené, nabízející určitou atmosféru doby. Jenže pak do tohohle historického obrazu začaly postavy promlouvat současnou češtinou stylu "jdi do prdele" apod., což veškerou navozenou atmosféru hnedle zrušilo. Problémy vztahů jsou rovněž podány moderním pohledem, před sto a něco lety ženy ještě pořád neradily mužům, co dělat se svými životy nebo jak se rozhodnout, protože tehdy muži měli holt v rodinách ve všem hlavní slovo. Obecně kolem psychologie postav to šlo hodně dalekým obloukem, což je škoda, hned by to film pozvedlo na vyšší úroveň. Podobně na téma česko-německých vztahů je v tom moc cítit moderní pohled... Zlatí Krakonoš a lyžníci, tenhle film by trumfli i dnes. Takže fakt nevím, takové přesně 2,5 *. (26.03.2023)

Všechno je to tak nějak napůl. Konflikt mezi Němci a Čechy začne zajímavě slovní přestřelkou, pokračuje pěveckým přetahováním a pak vymizí. Amatérismus pořadatelů, kteří si nedokázali ohlídat dojetí všech závodníků do cíle, sice začne nabubřelým proslovem o profesionálním závodu, zkratkovitě se věnuje několika podivnostem (ad hoc změněná trasa a předsunutý začátek), ale pak již jen ukazuje naprostou nekoordinovanost a zoufalost těch pár chlápků, kteří milují lyže, a tak shodou okolností pořádají nějaký závod na nich. Ani to zbytečné furianství Hanče, který nebyl ani v té největší nepřízni počasí ochoten odstoupit, nemá dostatek prostoru, aby si jej mohl divák řádně uvědomit. Naopak je ve filmu mnoho zbytečných scén, které příběh nikam neposouvají a jsou natočeny bez byť jen náznaku zkratky. Evidentní režisérskou nevyspělost bych dokázala Hodanovi odpustit, ale to, že se ji snaží překrývat fíkovým listem patosu, nikoliv. (20.03.2023)

Alternativní ztvárnění tragických životních osudů Hanče a Vrbaty prolnuté životním osudem jejich německočeského druha Emericha Ratha vyniká i skvělým vystižením dobového hraničářského vlastenectví a naopak německočeského protičeského šovinismu. Celá věc měla svůj zvláštní kontext: za necelého půldruhého roku vypukla první světová válka, proti níž sněhová bouře na krkonošských hřebenech byla spíše jarním vánkem. Vědomí, že jsme s to natočit i takový film je velkým povzbuzením. Podcenit nejde ani jeho poznávací záběr a specifický regionální svět, který je v jeho ohnisku. Připomenutí jmen prvních českých "sportovníků"-vlastenců také není od věci. Celková úroveň včetně hereckého obsazení, v němž vyniká Oldřich Kaiser je vysoko nad polistopadovým standardem českého hraného filmu. (01.04.2023)

Poslední závod mě strašně štve, protože to je film, kde je toho hodně dobře, a podařilo se natočit dramatický film z Krkonoš, kde se běžkuje, který nevypadá vůbec směšně, což jsem nevěřil, že jde (teda krom scény, kde Judith zjišťuje, že její manžel minulý den umrzl, tak, že potká před boudou tlupu lidí, kteří táhnou jeho nezakrytou mrtvolu, a přestože si jí všimnou, jí bez zájmu minou. To jsem se trochu zasmál. Ale práce s jedinou ženskou postavou je ukázkově česky špatná obecně) Ale z sledovaných událostí se prostě nepovedlo seskládat "příběh". Je to film o tom, že se Češi a Němci nemají rádi, pak se zhorší počasí a někdo umrzne, a pak umrzne ještě někdo, kdo ve filmu prakticky nebyl, a mezi tím se přepíná do padesátých let, kde se něco děje postavě, která někdy byla ve stejné scéně jako hrdina... Je to škoda, protože míň by asi bylo fakt víc. 50 % (23.03.2022)

„Co děláte tady?“ - „Mám to tu rád. Před válkou, ještě před tou první, jsem tady měl kamarády. Závodili jsme na lyžích. Vídali jsme se sice jenom v zimě, ale hory vytvoří mezi lidma silný pouto.“ Chystá se poslední, ale o to prestižnější závod, ve kterém Češi musí zvítězit za každou cenu, protože jsou to přece jejich Krkonoše…Velmi kvalitní technická stránka (s dominantní kamerou) mě nadchla prakticky hned, a poměrně rychle jsem přijal za svou i hudbu, která mi zpočátku neseděla. Příběh mě chytnul postupně, ale jakmile se začalo závodit, napínavá atmosféra mě vtáhla do té vánice k ostatním, a mráz s chladem se přenesl i na mě. Emocionální síla snímku mě každopádně směrem ke konci dostihla. Netvrdím, že je film dokonalý, osobně bych ocenil méně času věnovaného socialistické dějové lince (přestože i ta měla cosi do sebe), a akcentovaná otázka původu a národnosti mě kupodivu spíš minula (zároveň nemám srovnání, neb jsem starší zpracování tématu s názvem Synové hor neviděl), ale vychází mi z toho celkově solidní 4*. (19.02.2023)