Karel Havlíček Borovský

Obrázek Havlíčka, kterak hladov a nemocemi vyčerpán píše v třeskutých alpských mrazech své knihy, patří dnes opravdu jen do obrozeneckých knih 19.století.Rakouský režim vyměřil svému vězni podporu ve výši 400 zlatých ročně( později po protestech zvýšeno na 500, což byl plat tehdejšího vyššího státního üředníka).Zprvu bydlel Havlíček v luxusním hotelu U Slonů, ale po měsíci přestěhoval do podnájmu.Když za ním po půl roce přijela manželka Julie s dcerkou, pronajal si Havlíček domek v komplexu zmiňovaného hotelu.Rodina si na domácí práce držela služku a teplá jídla si většinou nechávala přinášet z hotelu U Slonů...plícní tuberkulózou manželka nakazila nejen manžela ale i svou jedinou dceru Zdenu... Vyuka literatůry na středních školách Vladimír Prokop k tomu jen dodat že průměrný plat byl 150zl.ročně a kdo se oháněl od rána do noci vydělal 180 zl. ročně a za tvrdou práci!!! (14.12.2009)

Je zajímavé srovnat Štěpánkova Tyla a Smolíkova K.H. Borovského. Oba filmy mají skvělé technické provedení, Smolík navíc dokáže mnohem lépe připoutat divákovu pozornost, zatímco životní osudy Tyla jsou mnohem zábavnější. Přes skvělou výpravu, herecké výkony a poměrně dobře obecně známé téma, je tento snímek nevýrazný. Ač tu máme velké drama, tak nám není zprostředkováno, a to je velká škoda. Nejvíce mi však bylo líto J.W. Speergra, který v Tylovi hrál K.H. Borovského, ale tady se musel spokojit s vedlejší málomluvnou postavou. (08.08.2023)

Karel Havlíček Borovský. Český novinář, spisovatel a politik. A mimo jiné také jeden z několika osobností tzv. revolučního roku 1848. Zahrál si ho s vervou sobě vlastní František Smolík, a jak je vidět, už v době prvních českých zvukových filmů po herecké stránce úžasně. Ohledně zvukového filmu je i tvůrčí jádro věci. Námět byl natočen už v době filmu němého pod názvem „1848 - Dvě lásky Karla Havlíčka Borovského“ (1925), kde si Havlíčka zahrál Jan Wenceslaus Speerger. Takže se jedná o nové zpracování v rámci nových technických možností. Příběh poukazuje na Havlíčkovo vlastenectví bojujícího za svobodnou českou zem. Režimem Rakouska-Uherska byl pronásledován, souzen, a samozřejmě zakazován. Jedná se tedy o vlastenecký film mající svou sílu i v dnešních dobách. Zub času samozřejmě zahlodal, co se týče technického zpracování, a filmová kopie také není zrovna ukázková. Avšak stále se jedná o film poukazující na skutečnosti ještě bez vnucované politické ideologie, jak bylo zvykem později. A právě o to víc by měl být snímek synonymem českého národa. Ono totiž po zhlédnutí si mnohý může uvědomit, že ani po tolika letech se nic nezměnilo, a že za českou zem je potřeba bojovat neustále. (03.09.2022)

Zfilmované představení ochotníků na text ilustrující události z pěti posledních let KHB. Patrně šlo o snahu vyjít vstříc představě našich rodáků v Chicagu, kteří to financovali, jak je v úvodu napsáno. Avšak je zajímavé, jaké analogie budí film v době omezené svobody, ať už ten nadřízený úřad sídlí na jihu, východě nebo západě -:) (13.05.2020)

Nepříliš povedený životopisný film. Smolíkův herecký výkon se během filmu vůbec nevyvíjí, Šponarová v roli Julie Havlíčkové je jen jednorozměrná a ostatní postavy jsou snad jen do počtu a početného komparzu. Ani některé "silné" scény nejsou využity tak, jak by zasloužily, např. hned scéna u soudu. Umírající Julie deklamuje na smrtelné posteli básničku s nasazením žákyně 4. třídy a když těžce nemocného Havlíčka vítají při návratu z Brixenu jeho přátelé, jeden z nich, netuše co by vlastně měl hrát, se zájmem pozoruje oblohu. Asi vyhlíží déšť. Innemann byl sice jedním z průkopníků našeho filmu, jeho režisérské schopnosti ale na nějaké ambicioznější filmy nestačily. Scény z Brixenu se opravdu natáčely na místě, to je jeden z mála plusů tohoto filmu. (04.03.2008)