Pampeliška

To najlepšie na Pampeliške je pekná myšlienka, hlavne v kontexte vzťahu otca so synom a matky s dcérou. Osobne mi však nesadlo jej podanie divákovi. Poetická stránka a samotné tempo príbehu ma uspávali a často neskutočne nudili. Emócie, ktoré asi mali prísť neprišli a k hlavným hrdinom aj napriek vyhranenosti niektorých situácií, som si nedokázal nájsť cestu. Na druhú stranu oceňujem smutnú atmosféru a pocit niečoho zlého, čo striehlo na obe smutné postavy ako mačka na myš. Záver mnohé z uvedených negatív mierne napravil, aj keď s tým vlakom by mi tam zapasoval iný koniec, takže trocha prilepšujem. 65/100 (15.06.2015)

Málo známý film, ale stojí za to ho vidět. Čekal jsem další nezávislárnu, která mě ničím nezvedne ze židle a nikterak nezapojí do hry mé citové vnímání. A v domnění, že Pampelišku načnu a dorazím na dvakrát, jak už to tak bývá u těchto filmů, jsem se do ní pustil. Jenže já byl v půlce už tak zabraný do příběhu, že by byla strašná škoda rozkouskovat ani ne tak děj, ale mé psychické rozpoložení. Každý snímek, který ode mne chce vyšší hodnocení než průměr, musí mít něco navíc. Pampeliška má díky své délce docela přímočarý vývoj, při nepřečtení obsahu i dramatické zvraty, ale hlavně vyvolá emoce a to je to nejdůležitější. (04.09.2012)

Tak úžasnú filmarinu som už riadne dlho nevidel. Nádherné pomalé zábery na krajinu, bez špeciálnych efektov alebo dorábania pomocou filtrov, len kamera a príroda. V pozadí výborná hudba a skvelý príbeh plný emócií, sklamania, smútku, nepochopenia a lásky. Príbeh o obyčajných ľudských existenciách, uprostred ničoho, niekde v americkom stredozápade, v malom mestečku uzavretom od sveta okolitými poliami s takmer nulovou budúcnosťou, len v náručí beznádeje, kde i ten najmenší záchvev radosti a lásky znamená viac než čokoľvek iné. Po Station Agent ďalší skvelý americký nezávislý film, ktorý som si v poslednej dobe pozrel a ďalší dôkaz, že nezávislý film sa nerovná intelektuálna onania. (03.06.2007)

Má to dokonalou myšlenku, to se odepřít nedá. Bolestnou a a opravdovou. Odepřít se nedá ani to, že všechno co se ve filmu děje, se neděje bezúčelně a ke konci má člověk možnost to všechno vidět a srovnat si to. V průběhu ale je film spíše lyrický a poetický - i když syrově podaný. Příběh samotný je během většiny doby minimální, což samozřejmě není pro každého a zejména když to člověk vidí poprvé, tak se nemusí zrovna skvěle bavit. Musím se přiznat, že jsem chvílemi přemýšlela nad smyslem tohoto snímku a ne vždy jsem byla přilepená k obrazovce, ale závěrečná část za to bezpochyby stála. Najednou se mi to nějak vyjasnilo, začalo to zapadat, dávat smysl a odhalilo mi to (snad to), co chtěli tvůrci sdělit. Možná to chce mít i správnou náladu, než si člověk tenhle film pustí.( - Takže doporučuji k melancholickému přemýšlivému odpoledni, kdy se vám nechce nic moc dělat. :)) Nádherná kamera a příjemná hudba jen podtrhují klidnou a "pokornou" atmosféru. Rozhodně nelituji, že jsem si to pustila, naopak mám radost, že jsem tenhle zajímavý a svým způsobem kouzelný film našla. Moje hodnocení je někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (12.01.2013)

Na tomto filmu je zajímavé to, že se tváří hodně upřímně. Také ale podloudnými melodiemi v pozadí utváří určitou dost depresivní náladu, která čerpá sílu snad z každé postavy, ale i z každé scény ve scénáři. Rozhodně si myslím, že to je jeden z nejnáročnějších filmů v rámci amerických dramat, které jsem viděl. Život a svět kolem něj občas umí být krutý. (01.12.2015)