Pražské noci

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

Je až překvapující, jak málo českých filmů čerpá z prostředí tajemné staré Prahy, opředené strašidelnými legendami. Pražské noci představují výjimku. Milena Dvorská, která se mezi tím proměnila z telecí Marušky Mámtěrádajakosůl v neobyčejně krásnou ženu, vypráví Kopeckému tři tajemné legendy. Gotickou, renesanční a rokokovou. No, každá je jakoby žánrově někde jinde, každou točil někdo jiný, je to nevyrovnaná trojice. Ale rozhodně mají žádoucí atmosféru, nápadité obsazení (např. Josef Bláha jako rabbi Löw) a příjemně se na to kouká, jako na všechny tehdejší české filmy, které se nezabývaly současností. 70% (23.01.2006)

Skladatel Jak Klusák (autor hudby k povídce Chlebové střevíčky - v novoklasickém duchu, z mého pohledu vyhraněnější než typický Liškův rukopis ve zbývajícm materiálu) coby konkurenční rabín vůči Löwovi Josefa Bláhy v patřičně temné kabalistické Brdečkově povídce byl silně autentický (v rozhodně nejlepším zpracování rudolfinského námětu). Druhé dvě historizující povídky byly více rokokově galatně vtipkující, vůbec ne špatně. Rámcováno současným příběhem Zuzana a Fabricius film dostává silný surrealistický náboj. (16.03.2011)

Pražské noci, to jsou tajnosti, kouzla, hříchy a zakletí starobylého centra českého hlavního města v ironické až sarkastické nadsázce s koketním šarmem, pokoušející smyslností a ladným tanečním pohybem. Muž se stává hračkou v rukách ženy, doplácí na volání toho základního živočišného pudu a povzbuzenou chlípnost. Provokuje, manipuluje, pohrává si. Výrazné a pro potřeby zdůraznění napětí pocitů a rozvernějších nálad nebezpečných hrátek potřebné a v osobitý styl atmosféricky sladěné složky povídkového filmu jsou hudba (páni Zdeněk Liška a Jan Klusák), a zpěv (Kühnův smíšený sbor) a taneční choreografie (Růžena Mazalová). Pražské noci mají jiskřivý náboj, žádostivou touhu, škádlivější kultivované odlehčení a výchovně trestající zvraty jistoty. Jiří Brdečka stojí za všemi náměty, většinou scénářů a režií Posledního golema, kde je ta pokoušející ženská smyslnost trestem a úkladným zločinem svárlivého konfliktu vzájemně soupeřící magie kabaly. Evald Schorm přispěl scénářem a režií Chlebových střevíčků, kde marnivě laškující ženská smyslnost je se zdvořilou tajuplností polapena ve vlastní zvědavost. A Miloš Makovec přihodil smrtelně nebezpečnou anekdotu Otrávená travička, a vše tmelící a s krutě sarkastickou pointou vrcholící mámení z touhy a rafinovaného lákání ženskou smyslností Fabricius a Zuzana. Z hereckých rolí: po nezávazném erotickém dobrodružství lačný a s tajemstvími Prahy seznamující se Willy Fabricius (velmi dobrý Miloš Kopecký), chtivě neúnavná vypravěčka pikantních příběhů s tajuplnou hostinskou minulostí Zuzana (osudově šarmantní Milena Dvorská), Zuzanin vlezlý řidič Václav (příjemný Jiří Hrzán), profesionálně odměřená hotelová recepční (Milena Zahrynowská), zásadově neústupný a pomstychtivý pražský rabbi Jehudi Löw (dobrý Josef Bláha), uspokojeně sebejistý císař Rudolf II. (příjemný Martin Růžek), nevraživost vzbuzující rabbi Neftali Ben Chaim z Krakova (pozoruhodný Jan Klusák s hlasem Vladimíra Brabce), jedinečný nástroj magické pomsty (šarmantní Lucie Novotná), rozmarně laškující a smyslností bezstarostně manipulující troufalá hraběnka (elegantní Teresa Tuszyńska s hlasem Aleny Kreuzmannové), tajnůstkářský švec významného podzemního řádu (vynikající Josef Somr), z marnivosti nešťastný romantický rytíř Saint de Clair (příjemný Josef Abrhám), hraběnčina oddaná komorná Mici (Jana Břežková), osudové dojetí důkladné travičky a švarný zločinec (příjemný František Velecký), či ze zhrzené lásky mstivý sluha neortodoxně podnikajícího hostince Přech (Václav Kotva). Povídkový film Pražské noci ve stylizovaném soutoku atmosféry, tokajících slov, nezbedného švitoření, souhlasné taneční choreografie pohybu, náladu povzbuzující hudby a laškující koketérie baví svou ironicky kultivovanou nadsázkou dráždění. Rozkošně zábavné to filmové dílko! (14.03.2020)

Atmosféra tajemna, staré Prahy a příjemného prožitku. 1) Půvabný film mě oslovuje nejen vtipným scénářem, svébytnou poetikou, příjemnou hudbou, ale především obrovskou atmosférou, která by se dala krájet. Jako kdybych četl dobrou báseň - při každém novém přečtení objevuji nové a nové kouzlo. 2) Hlavním nedostatkem snímku je jeho nevyrovnanost. Povídky mají různou úroveň (Brdečkův Poslední golem *****, Makovcův Fabricius a Zuzana*** a Otrávená travička**, Schormovy Chlebové střevíčky***), film obsahuje zbytečně natahované, rozvláčné i nudné momenty a chvílemi až realizační úlety (Velký vůz). 3) Pobavil mě brněnský Internacionál v roli pražského luxusního hotelu. (04.02.2011)