Dvere v podlahe

Postavy tak plnokrvné, ako vnútorný svet, ktorý sa v skutočnosti s vonkajším iba prelína, žijú v Irvingových príbehoch v omnoho zhutnenejšej forme. To je podstata ich sily a tažisko príbehu. Rovnako jako špecifické detaily, ružový sveter a váha každého slova – bez ohľadu na ich počet. Nečítala som predlohu a priznám sa, že som čakala niečo iné. Možno preto ma príbeh Tima, Tomiho, Marion a Teda v chodbe plnej fotografií, prekvapil. Každá rodina má svoju drámu, ale viera v príčiny a dôsledky, u Irvinga tak prepracovaná, a dôsledná práca na každom hrdinovi, robí z jeho diel skvosty s hlbokým leskom. Rada sa v ňom stácam a nemôžem neodporučiť aspoň na chvíľu sa ponoriť do osobného života inej rodiny, než tej vašej. (25.02.2006)

Manželé Coleovi přišli při nehodě o dva dospívající syny. Marion se ze smrti nemůže vzpamatovat a Ted pokračuje dál ve psaní a životě. Najme si na léto mladého asistenta Eddieho, který se zaučuje na spisovatele. Eddie začne mít milostný poměr s jeho ženou. Právě onen milostný poměr mi zkazil celý požitek z filmu, protože ti dva po sobě vyjedou okamžitě, co se uvidí (dobře, tak napodruhé, co se uvidí) a neprocházíme žádným příjemně lechtivým platonickým vztahem, který většinou zakázanou lásku předchází. Žádné výčitky svědomí, že si stará vdaná žena začala s mladým chlapcem, natož že ho zbavila panictví. A přitom ty lehké zakázané doteky a pohledy by mě bavily víc než šukání zezadu. Jakmile ale skončí tato etapa příběhu, najede film do příjemných obrátek. Jeff Bridges rozhodně hraje prim a Kim Basinger mi spíše v roli vadila. Když vám manžel "daruje" chlapce, který vypadá jako váš mrtvý syn, aby vám udělal radost, začnete s ním souložit? Přišlo mi to trochu utažené za vlasy a úchylné. Když už, tak k němu mohla cítit mateřskou lásku, prostě celá tato zápletka s poměrem mi neseděla. (Původní Irvingovu knihu jsem nečetla, ale doufám, že v ní postavy neskočili na sex tak rychle a nejdřív se provokovali a pohrávali si s myšlenkou poměru.) (13.02.2011)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Každá rodina si nesie vlastnú drámu, prechádza rôznymi krízami a štádiami a práve o tom bol pre mňa tento film...Keďže som román "Rok vdovou" nečítala, nemám s čím porovnať, no po vzhliadnutí filmu, nemám ani chuť si ju prečítať...celé to bolo také, že sa na to dalo pozerať, ani odpad, ani žiadna šupa... (22.03.2006)

Jeff bol vždy môj mimo top10 favorit, s ktorým som sa vždy na film tešil s istotou, takže k filmu sa pripájajú len dve menšie prekvapenia. A to je finálny návrat vyzretej Kim a postupné zatieňovanie Dakoty, jej malou, tiež kúzelnou sestričkou. Na tých génoch asi niečo bude. Dráme to mierne komické ladenie vôbec neuberá na vážnosti, situácie majú tak svojské čaro ako aj celý film. 80%. (12.11.2007)