Dvere v podlahe

Melodrama- asi by se dalo říct. Příběh mladíka, který se na léto přimotá do podivné rodiny spisovatele-malíře dětských knih, potkává jeho malou dceru a ženu. Postupně odkrývá rodinnou tragédii ztráty dvou dospívajících synů, s níž se každý z rodičů vyrovnává svým vlastním způsobem. Ted Cole pije a maluje akty, manželka Marion netečně posedává po zahradě. Život svérázného umělce je poměrně zábavný, stejně jako malá Ruth, jejich dcera, která udržuje své bratry "naživu" pomocí sbírky zarámovaných fotografií v chodbě. Dveře v podlaze patří k mým oblíbeným filmům. Pomalu plyne k pointě, člověk si zapřemýšlí a občas se i zasměje. Závěr potěšil, je ze života, naděje umírá poslední. 90% (01.02.2015)

No už jsem myslel, že to bude zase o duchách a malé holčičce, co je jako jediná vidí. Na štěstí se tam nic takovýho neobjevilo. Bylo to sice zdlouhavý, ale nenudil jsem se u toho. Postavy byly fakt věrohodný, ukázaly jak kladné, tak záporné vlastnosti, u spisovatele třeba využívání modelek, toho kluka a náladovost, u ní zase psycho stav, když si vzpomněla na tu nehodu. Teda jako posuzuje se to těžko, když se mi nic takovýh nestalo, ale lidem se ve světě dějou horší věci a netočí o tom filmy. Snaží se to hrát na city, jak to jde, ale moje hodnocení to neobměkčí. A Basinger nemám rád! Bridges byl jak vystřiženej ze skutečnosti, ani nebylo poznat, že to hrál. (26.05.2006)

Většinu diváků, kteří měli tu čest číst Rok vdovou nejspíše Dveře v podlaze zklamou. Adaptace první části této velice povedené knihy sice nemá špatný scénář, ale dle mého názoru selhává režie. Tod William se pokouší i minimalistickou komorní režii, která se má nést v přesném duchu předlohy, což se mu rozhodně nedaří podle plánu. Na druhou stranu ovšem překvapují lokace, ve kterých se natáčelo, herecké výkony a především doslovnost několika scén, které jakoby z listu vypadly knižní předloze. 70% (30.04.2006)

Postavy tak plnokrvné, ako vnútorný svet, ktorý sa v skutočnosti s vonkajším iba prelína, žijú v Irvingových príbehoch v omnoho zhutnenejšej forme. To je podstata ich sily a tažisko príbehu. Rovnako jako špecifické detaily, ružový sveter a váha každého slova – bez ohľadu na ich počet. Nečítala som predlohu a priznám sa, že som čakala niečo iné. Možno preto ma príbeh Tima, Tomiho, Marion a Teda v chodbe plnej fotografií, prekvapil. Každá rodina má svoju drámu, ale viera v príčiny a dôsledky, u Irvinga tak prepracovaná, a dôsledná práca na každom hrdinovi, robí z jeho diel skvosty s hlbokým leskom. Rada sa v ňom stácam a nemôžem neodporučiť aspoň na chvíľu sa ponoriť do osobného života inej rodiny, než tej vašej. (25.02.2006)

Každá rodina si nesie vlastnú drámu, prechádza rôznymi krízami a štádiami a práve o tom bol pre mňa tento film...Keďže som román "Rok vdovou" nečítala, nemám s čím porovnať, no po vzhliadnutí filmu, nemám ani chuť si ju prečítať...celé to bolo také, že sa na to dalo pozerať, ani odpad, ani žiadna šupa... (22.03.2006)