Môj miláčik ráže 6,65

Slibne rozehrana psychologie postav jednoho hornickeho mestecka, jejimiz predstaviteli jsou mistni mladi loseri, kteri jsou zaprisahli pacifiste, ale po poznani moci strelnych zbrani a vytvoreni spolku okolo nich se dostanou az k zabiti cloveka, upada na vyznamu v posledni ctvrtine snimku, ktera je scenaristicky nezvladnuta. Herci i hudba jsou nadprumerne, ale jiz zmineny plochy konec kazi cisty 4hvezdickovy originalni napad tykajici se dnesni doby. 60% (21.11.2006)

Vyzrazení děje; !!!!!!!!!!!!!! Tento film pracuje s tématem Mežasu (Mezi životem a smrtí). Další snímky, ve kterých lze nalézt téma Mežasu, jsou: Hranice života; Byl to tichý muž; Una Pura formalità; Jacobův žebřík; Hráči se smrtí; Get Low. Všechny tyto snímky mají společnou tu věc, že se něco děje v hlavách postav, když umírají (jsou v okamžiku Mezi životem a smrtí - v Mežasu), a nakonec umřou. Nejedná se tedy o posmrtný život, a po smrti ani nic dalšího není, protože člověk, jeho Vědomí nemůže zemřít; tedy se nemůže dostat někam dál za hranici stavu smrti. Ne náhodou se nám, kteří zastáváme teorii Mežas, říká Mrtváci. Pojem Mežas začal být užíván komunitou fanoušků seriálu Ztraceni, kde tematika Mežasu je pojata mnohem komplexněji. V seriálu Ztraceni totiž časové kontinuum Mežas neimplikovalo jednoho jedince (jako v případě výše uvedených filmů, vč. Můj miláček ráže 6,65), ale víc jedinců. Tím tak je seriál Ztraceni zcela výjimečný. ✔ (14.09.2011)

aha, dost se divím těm kritikám a hodnocením. Od filmu jsem nic nečekal, ani nevím, kde jsem na něj přišel, ani jsem doted netušil, že byl dánskej. Lars von Trier je mi taky celkem ukradenej. Líbil se mi moc příběh, který je velmi originální a ještě víc zajímavý. Hned po filmu jsem si musel stáhnout písničku od Zoombie Time of the season for loving nebo jak se jmenuje, taky ve filmu nádherná scéna. No a konec... :) maximálně ujetej, ale přišlo mi to jako nejideálnjší ukončení filmu. Bylo to milý, absurdní, smutný, úsměvný, celkově plný emocí :) (06.06.2008)

Pro začátek **, časem možná ***. Trier je má velká láska, ale asi je lepší, když si i sám režíruje. Chvilkami mi něco přebývalo a pak se zase nedostávalo. Začalo to jako nevinná hra dvou kluků a kam to došlo – no, závěrečná scéna byla trošku moc přestřílená, prostřílená i přestřelená. Úplně jsem nepochopila, proč měla černošská hospodyně tu pušku a proč střílela, vysvětlení mi chybělo. Přesto mne pobavila hláška: „Vzal jsem mu knihu Obraz Doriana Graye, zkrácené vydání. Někdo vytrhl 20 stránek.“ Líbilo se mi, že ač tak mladí kluci, pili při rituálech portské - tomu rozumím moc dobře. (03.06.2008)

Typicky trierovsky provokativní scénář natočil Thomas Vinterberg asi nejlépe, jak to šlo. V závěru hodně extrémní podobenství o světě plném zbraní stojí ale zejména na hercích. Jamie Bell je tím nejsolidnějším hereckým základem, ale zbytek herckého dorostu také nebyl špatný. Zato dospělí s Billem Pullmanem v čele na mě působili naprosto nepatřičně (70%). (06.05.2008)