Žiletky

Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní. (04.06.2014)

Do sebe zahleděný ufňukaný film. 1) Do sebe zahleděný ufňukaný snímek se mi nelíbí. Nelíbí se mi herecké výkony (že prý dobré!), nepříjemný střih a především asociální hlavní hrdina, který se stýká jen s ženami a to pouze za účelem sexu. 2) 29letý Filip Topol nevypadal zle, ale ve filmu zcela zřejmě nešlo o to, vypadat dobře. 38letý režisér Zdeněk Týc možná dozrával, jak praví oficiální text distributora, ale mně prostě výsledný plod nechutná. 3) Výstižný koment: honajz. (13.10.2015)

Po dlouhou dobu můj nejoblíbenější film. Temné, komorní, existencialistické drama vypovídajících o osudech undergroundové generace nové vlny osdesátých let. Silně antimilitaristické pojetí a symboličnost prozrazovaly v režisérovi veliký talent. Musím říct, že jeho další filmy mě nikterak nenadchly. Výborně se zde střídají barevné tóny scén podle nálady hlavního představitele a charakteru scény. Kamera je v tomto případě až hypnotickým nástrojem. Okolní fragmenty exteriéru, jako výtah, děla apod. se povedly tvůrcům takřka personifikovat a stávají se z nich další herci. V neposlední řadě vynikající hudba kapely Psí vojáci, dokonale dotvářející naturel filmu. Velice temné, depresivní ale zároveň neskutečně přesvědčivé. Film se v podstatě skládá ze dvou částí. Film jak jsme ho mohli vidět po české premiéře v českých kinech obsahoval i posledních 20 minut psychedelického, snového bloudění a hledání milované dívky. Před uvedením na Berllnalle byl tento konečný kus odstřihnut a promítnut mezinárodnímu diváctvu bez něho, čímž podle mě, hodně utrpěl. Jedno z nejlepších filmových děl devadesátých let, bohužel často velmi nepochopené a jak jsem se někdy setkal i předem odsouzené. Přece jenom vklad skupiny Psí vojáci do tohoto filmu je obrovský a jasně čitelný. Největší zásluhu na tom má Filip Topol, jež hraje hlavní roli a zde není ani uveden v tutilku. Že by chyba v Matrixu? (02.07.2003)

Po letech jsem si to znova dal (a vydržel!). Samozřejmě to trpí rozvleklostí, vidím v tom stylově hodně Wenderse, výpovědí zase tápání doby, která se už cítila být nová, ale neměla nové prostředky. Ale zato měla staré - barvy dodnes nevybledly a bez digitálních triků by už podobné haluze dnes nikdo nezkoušel. A kdo by tohle dneska produkoval? Hodně silný dojem a opět slzy za očima z toho, jak to tehdy bylo - takže "generační výpověď" vlčích dětí devadesátek? Cítím to taky jako plod "šestnáctiletého básnictví" - toho rimbaudovského - plného idealismu, jediného ryzího - obrovské štěstí, když tohle někdo protlačí ve svojí mladosti - opakovat to už později nejde. Tyc hovoří v téhle básni o Věčném Ženství, o touze po něm i přes slabošství, obrazy mají občas neskutečnou hloubku - jedno jestli záměrnou, nebo umožněnou "šťastným časem před dospělostí" - proč netočí dobré filmy i dnes? (17.09.2012)

Je to sice skvěle natočené a některé scény jsou hodně povedené, ale jinak mě tenhle film moc nezaujal, dost mě nudil a osud hlavního hrdiny mi byl poněkud lhostejný. Navíc jsem čekal víc, že z toho vypadne něco víc, když už to trvá dvě hodiny, ale ono ne... Jisté kvality to sice má, ale na podobný příběh - život za komunismu - bylo natočeno v Česku hodně filmů a většina z nich byla zajímavější, byť tahle se aspoň odlišuje vizuálem. Jen to ale nestačí. 2* (19.06.2020)