Barbaři

Německá produkce mě poslední léta docela mile překvapuje. Němcům vždycky šlo více statečně umírat ve válkách, než cokoliv natáčet. Ale jak vidno, krom toho nespočtu naprosto odpadních seriálů, filmů a pohádek, které ani těm českým skvostům jako Slunečná, Ordinace v Růžové zahradě apod. nesahají snad ani po kotníky, se tu a tam vylíhne nějaká povedená záležitost, a tohle je jedna z nich. Barbaři pojednávají o oné smutné kapitole římského historie, která předznamenala konec snah Říma dobýt oblast Germánie a ve své podstatě znamenala konec rozpínavosti římského impéria. A nás zároveň pomalu poslala na několik století zpátky na stromy. Toliko k historii. Tahle minisérie mě srala v mnoha ohledech, které v mnoha případech pramenily asi z nepříliš nabubřelého rozpočtu. Tak například to, že kmen Cherusků tu v zásadě představovala vesnice o asi šesti přístřešcích. Pak to byly takové ty typické, naprosto nesmyslné přešlapy režisérů a konzultantů - třeba to, že Germáni byli prostě prasata žijící v lesích, a tedy jejich upravené zevnějšky působí nanejvíce komicky a nereálně. Nemluvě o představitelce Thusneldy (Jeanne Goursaud), protože jak známo, každá Germánka žijící kolem roku 9 našeho letopočtu, strávila denně 3 hodiny v maskérně, kde jí na držku nandavali makeupový ksicht. Stejně tak většina těch rádoby epických momentů na mně působila spíše směšně, než jakkoliv vážně. A některé scény, jako například ono ukradení římského orla v první epizodě - to bylo asi stejně tak uvěřitelně zpracované, jako to, že Helena Vondráčková nikdy nenavštívila kliniku plastické chirurgie. Co mne ale naštvalo asi nejvíce, bylo to trapně černobílé vidění. Ačkoliv byly u Germánů vidět různé neduhy a proradnosti, obecně tu byli Germáni vyobrazeni jako ti hodní. Jen v posledním díle bylo vcelku naznačeno, co za dobytek to vlastně bylo. Naproti tomu ale Římani jsou v rámci celé minisérie vyobrazeni jako neskutečně arogantní, zpupní záporáci bez kouska citu a jakéhokoliv ducha. Neříkám, že velká míra arogance tam nebyla, to samozřejmě ano, ale ocaď pocaď. Nikdy to neprospívá, když je to vidění světa takhle zjednodušené. Na druhou stranu mne seriál překvapil hned v několika ohledech. Za prvé, a to je asi nejpůsobivější věc, že Římané tu skutečně mluví latinou, a samozřejmě Germáni si ponechali svou němčinu. Neskutečně to přidává na atmosféře a uvěřitelnosti celé minisérie. A navíc tak dobře kontrastuje krása latiny a ošklivost němčiny (už jsem dospěl ke stejnému názoru, jako měl na němčinu sám německý velikán Fridrich II. Veliký). Další skvělý tah byl podle mého Laurence Rupp v roli samotného Arminia - jeho uhrančivý obličej v kombinaci s římským brněním prostě sedne jak prdel na hrnec. Poslední epizoda této minisérie byla dost zdařeným zakončením celého příběhu, ve kterém byla navíc alespoň ve zjednodušené podobě vyobrazena některá fakta (například deštivé počasí, které Římanům ztížilo obranu). Sečteno podtrženo - Barbaři jsou dobrým seriálovým počinem, který rozhodně neurazí a mně osobně docela mile překvapil. (01.11.2020) (menej) (viac)