Smysl života

Poslouchal jsem na Was wir wollten chválu v kritickém týdeníku Čelisti. Hlavně Schmarc na film pěl Ódy jak na radost, ale z mého pohledu se nejedná o nic uhrančivého. Pomalé tempo nemusí vadit, když je vyplněné něčím přitažlivým či zajímavým. Nicméně tento film je z velké části tak uměřený až působí naprosto unyle. Možná, že profesionální kritik dokáže najít v takovém stylu vyprávění kvality, ale běžný divák se prostě bude jen nudit. Je to škoda, protože v několika málo dramatických situacích dokáže být najednou film silný. Pokud jich je ale v devadesáti minutách asi tak pět se stopáží 10 minut, tak to ničím jiným než nudou nezavání. Zachránit by to aspoň trochu mohly herecké výkony spojené s charismatem hlavních protagonistů. Jenže to Wilson chybí a ještě víc ho kupodivu postrádá M´Barek. Oba dokonale naplňují feeling z tohoto filmu - nudááá. (05.12.2020)

Príbeh dvoch rozdielnych rodín. V jednom prípade bezdetná, kde si po ďalšom nevydarenom počatí idú manželia prevetrať mozgy k španielskemu moru. Vedľa nich sa ubytuje rutinná rodina s malou dotieravou dcérou a trafeným puberťákom. Táto rodina poriadne naruší ich psychický stav a navyše sa na tom dobre aj bavia. Až do momentu, kedy pubiš požerie všetky lieky v okolí a otrávi sa. Príbeh ničím mimoriadnym neoslnil, ale ani nesklamal, hádam trochu aj zaujal. (15.11.2020)

Vztahových dramátek při svý práci vidím víc, než bych chtěl a žádné mě letos nedostalo tak jako rakouské Was wir wollten (Netflix). Inteligentní a elegantně natočený debut Ulrike Kofler o tom, jak je někdy obtížné pálit mosty a žít s pocitem, že něco podstatného schází. Není to depresivní, má to v sobě lehkost a ironickou hranu filmů Maren Ade. I ten sentiment tu sedí, protože to není únik od problémů, ale jejich bytostná součást. Kandidát na můj letošní top 10. (17.11.2020)

Vzhledem k faktu, že o Ulrike Kofler nevím absolutně vůbec nic, tak se jí tohle psychologické drama povedlo na výbornou. V čem je skutečně smysl života? Naplnit manželství dětmi a nebo se rozhodnout žít naplno i bez rodičovských závazků. Abych pravdu řekla, tak v jedné věci jsem (kromě jiných ) manžela naprosto chápala a na to jak byla manželka inteligentní bytost, nevím co vlastně od něj víc očekávala. Jí se do té hlavy dívalo hůř, ale to jsme asi my ženy všeobecně někdy málo průsvitné. Nečekejte žádnou velkou akci, to by jste byli zklamaní, ale kdo chce tiše naslouchat jejich vnitřnímu já, tady má určitě šanci. (20.11.2020)

"What We Wanted" hodnotím ako film, ktorý má síce dobré nápady, no možno niektoré časti úplne nedotiahol. Alebo im minimálne nepriniesol veľký význam. A myslím si, že to spraviť mohol. Má zaujímavé postavy, dobré príbehové línie a niekoľko scénok, ktoré na mňa zapôsobili. Pravdou ale je, že neviem čo reálne o ňom povedať. Film dobre ukazuje život, ak je celý vzťah postavený na niečom, čo sa postupne stane prekliatím. A hlavne príbeh, v ktorom je pod povrchom veľké množstvo negatívnych emócií, ktoré boli potláčané a postupne sa dostanú na povrch. A potom je to často explózia. Scénka, kde Elyas M'Barek rozbije pohár s červeným vínom je pre mňa jeden z osobných highlightov. A myslím si, že aj spoločná večera má niekoľko skvelých častí. Mám len trošku pocit, že film ma mal asi zasiahnuť nejako emocionálnejšie a skôr som ostal po jeho sledovaní len veľmi chladný. Skrz všetko ku mne nejako výrazne neprenikol. Hodnotím ako dobrý film, no možno som nebol v správnom emocionálnom rozpoložení na to, aby som ho pozeral. Lepšie to asi neviem vysvetliť. Hodnotenie: B (04.12.2020)